close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Dešťová symfonie

26. října 2011 v 18:54 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Déšť... Je to něco běžného, nebo něco kouzelného? Je otravný, nebo příjemný? Smutný, nebo veselý? Ponurý, kouzelný, tichý, chladivý, ledový, bodavý, hladivý, hravý, protivný, líný, bouřlivý....
Jarní... letní... podzimní...

Každý hraje svou vlastní symfonii kapkami na střechy, chodníky, listí stromů, deštníky, parapety a lidská těla.

Mokneme a spěcháme...

a když se zastavíme...


Zastavíme, nadechneme, uklidníme a zaposloucháme...
uslyšíme neslýchané.

Uslyšíme jednu z nejtišších symfonií, symfonii, která hraje písně života a smrti, písně radostné i plačtivé.
Je to slast pro sluch, ale i pro oči. Ta jemná souhra dopadajících kapek....

Šel jsem ze školy pěšky a bez sluchátek. Poslouchal jsem dešťové kapky. Skoro jakoby zpívaly. Došel jsem na autobusovou zastávku a sledoval jsem kapky. Kapky na silnici.
Poslouchal jsem jejich symfonii, tichou hudbu vody dopadající na chodník a vířené koly automobilů. Poslouchal jsem.
A hrála hudba. Přísahal bych, že vážně hrála hudba. Jemná, pomalá, melancholická, ale přesto plná života. Hudba osamění a naděje, hudba průzračných dešťových kapek v šedi velkoměsta. Hudba v rytmu nekonečně proměnlivém a stejně už od první noty tak jednoduchém. V rytmu deště, v jedinečném neopakovatelném rytmu toho konkrétního deště, protože žádný jiný déšť už nebude stejný.

Nastupuji do autobusu. Cítím se jako v krabici. Přemýšlím, jak by asi znělo bubnování kapek na střechu autobusu... kdyby nevrčel motor, slyšel bych to.
My lidé jsme stejně zvláštní, venku nás může hladit déšť a my jezdíme v divných plecovhých krabicích po městě...

Vystupuji, jdu domů. Pak jdu zase ven.

Procházím se po parku a poslouchám kapky, mluvím k nim. Poslouchám opět tu symfonii, opět jinou a proměněnou, poslouchám její další dějství a užívám si ty něžné tóny. Vcházím do lesa. Zvuk se mění, místo chladného bubnování na beton a hlínu se ozývá jemné, šustivé bubnování do listů nade mnou. Cítím se součástí toho všeho. Součástí deště. Jsem jeho součástí, vždyť i na mě se bubnuje, i já jsem součást té jedné velké symfonie "Déšť"... i já mohu tvořit, rozhodnout se, zda nastavím nahé tělo a nechám kapky hrát na mou chladnoucí kůži, nebo jestli se zabalím víc do bundy a nechám je hrát na látku. Můžu zůstat i odejít a tím tu hudbu proměnit.

Procházím se a mluvím... k dešti... k sobě...
Cítím dotek té nadpřirozené krásy ve svém srdci, je mi dojemně a smutno zároveň... vždyť tohle už nikdo neuslyší... nikdy. Vždyť tohle a takhle slyším jen já... s kým to mohu sdílet? Jen s deštěm samotným, který zná celou svou symfonickou báseň. Protože kdokoliv jiný bude cítit déšť jinak, podle sebe. Protože v těch průzračných kapkách se tak jednoduše může zrcadlit obsah lidského srdce.

Déšť? Miluju déšť.

grey.t
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 26. října 2011 v 22:30 | Reagovat

krásné, skvěle vystiženo déšť je nádherný a ten letní to tiché šustění v listí kdy kapky padají na stromy to je prostě nádhera

2 chiara-b chiara-b | Web | 27. října 2011 v 14:15 | Reagovat

supr článek, super blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama