Říjen 2011

Pár mých oltářů

30. října 2011 v 12:11 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro víru a duchovno
Ahoj!
Tak dnes, konečně v dobré náladě, ale stále bez inspirace k psaní, jsem se rozhodl, uveřejnit (a možná i okomentovat) pár fotek mých oltářů, které si sem tam postavím na nějaký ten pohanský svátek. Dokonce, s trochou štěstí, budu schopný zjistit, který svátek to byl.

Není to žádné velkolepé dílo, jen pár šutříků a svíčka, ale osobně se mi to velmi líbí :)

Tak jdeme na to! :)


Dešťová symfonie

26. října 2011 v 18:54 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Déšť... Je to něco běžného, nebo něco kouzelného? Je otravný, nebo příjemný? Smutný, nebo veselý? Ponurý, kouzelný, tichý, chladivý, ledový, bodavý, hladivý, hravý, protivný, líný, bouřlivý....
Jarní... letní... podzimní...

Každý hraje svou vlastní symfonii kapkami na střechy, chodníky, listí stromů, deštníky, parapety a lidská těla.

Mokneme a spěcháme...

a když se zastavíme...

Prý se stačí dívat...

23. října 2011 v 20:16 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Prý se stačí dívat a uvidíte zázraky (článek). Prý se stačí dívat a svět bude krásnější. Prý se stačí dívat...

A co? Dívám se. Dívám se stále dokola a hledám. Hledám krásu a zázrak a nikde ho nevidím. Vidím bláto, šeď, obyčejnost. Dívám se znovu. A vidím stále to samé. Kam zmizely všechny ty zázraky? Stačí se jen dívat? Vždyť já se dívám? Tak kde jste, zázraky? Kde jste?! Bojíte se snad mého pohledu, skrýváte se přede mnou? Nebo už jste odešli, protože ani vy nechcete setrvávat v tomto světě?

Padá listí.

Otočím se a sleduji ho. K zemi se pomalu snáší několik listů, je to jako tanec. Do toho zafouká větřík a listí se roztančí do dáli. Pak poklidně dolehá na zemi, protože tam je teď jeho místo. Sleduji chvíli to listí, které leží na zemi. Je to jako louže ze zlata, krásná a zářivá. Pak se rozhlédnu kolem a vidím barevné listí na stromech. Rozhlédnu se kolem a vidím Svět. Vidím, jak se mění. Vidím náklaďákem rozježděné bahno a chvíli lituji trávy, která tam kdysi snad rostla. Pak ale vidím louži, ve které se odráží to stříbrné, nádherné nebe. A pak vidím naději na nový život, voda a země vždy něco zplodí! A někde uvnitř už cítím tu novou, svěží trávu, tu trávu plnou naděje a života, tu trávu, kterou opět všechno začne.

Nadechnu se.

A cítím. Cítím něco, čemu se nedá říct jinak, než To. Prostě vzduch. Podzimní vzduch. Chladný, svěží, blátivý. Vzduch, který mi hladí ruce a objímá celé mé tělo. Vzduch, který dýchám já, strom i ta tráva, která teprve vyroste.

Podívám se pod sebe. A cítím se ohromně poctěný - je mi dáno být součástí něčeho tak velkolepého! Je mi to dáno, já si to zasloužím! Dýchám spolu s tím stromem, který se pomalu ubírá k odpočinku. Jsem tady, stojím na zemi, na tom blátě.... Kolem se proženou sýkorky, které spolu laškují.

A chladný větřík mě pohladí po ruce, usměju se.

grey.t

Divný pocit...

16. října 2011 v 0:55 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Láska... vděčnost... krása...
Nenávist... smutek... bolest...
Jde to dohromady? A proč někdy zažíváme obojí?

Já a Víra

3. října 2011 v 12:10 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro víru a duchovno
Příchází, odchází, vrací se, bouchá dveřma... Občas je s ní sranda, občas jsem s ní na nože a občas, jako by umřela.

Ptám se sám sebe (což poslední dobou dělám dost často), jestli vlastně věřit chci.
Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole... známe to... Ale... jak je to vlastně teď?