close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Knížková euforie

21. září 2011 v 20:51 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Ani ne tak v rámci své cesty za radostí jako čistě ze zvědavosti a nutkání jsem si koupil knížku, o které již dlouhou dobu přemýšlím.
Jmenuje se "když Nietzsche plakal", napsal jí Irvin D. Yalom.
Potom, co jsem jí v knihkupectví párkrát zalistoval, pokaždé při jiné návštěvě, a narazil jsem na jména jako "Richard Wagner", "Sigmund Freud" (nemluvě o Nietzchem), rozhodl jsem se, že něco tak napěchovaného "osobnostmi" 19. století prostě musím mít. Jsem sice orientovaný spíš na fantasy literaturu, ale zkusit něco takového mě láká.

Po pár řádcích jsem se začetl.

A tak to vždycky začíná, malým, nevinným začtením....
Jak to skončí nevím.

Během prvních řádků jsem se ocitl v Benátské kavárně spolu s doktorem Breuerem, kterého navštívila jistá Lou Salomé - nezávislá svobodná žena s průzračně modrýma očima a platinovými vlasy. Snaží se najít pomoc pro ještě neznámého filosofa Nietzscheho, kterého v dopise ocenil a do oblak vyzdvihl samotný Richard Wagner. Niezsche má špatné zdraví, není asi žádná část těla, která by zůstala něčím nepostižena. A kvůli neléčitelnosti jeho neduhu zaplavilo jeho mysl zoufalství. Dokonce myslí na sebevraždu, mluví o ní v každém dopise, v každém rozhovoru, aniž by žádal pomoc. Proto se Salomé rozhodla přemluvit Breuera, který již jednou působil jako psycholog, a to v případě Anny O. (což je pseudonym jeho "milenky" Berthy).

A i když situace může vyznít celkem banálně, vlastně je všechno popsané úžasně napínavě a vy se chcete dočíst dál a dál.

Jenže tohle není to nejpodstatnější. To nejspodstatnější je, že jsem udělal první krok. Svůj první krok k větší spokojenosti a radosti. Pro některé lidi je to asi nepochopitelné, ale já mám opravdu hroznou radost z toho, že mám novou knihu!

A tedy mám za sebou první krok ve svém boji za šťastný život. Raduji se z relativní maličkosti, i když kniha maličkostí není téměř nikdy.

Dobrou noc a... čtěte!

grey.t
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zombííík Zombííík | 27. září 2011 v 17:27 | Reagovat

No ty jo, to si děláš srandu?!? YALOM JE NEJLEPŠÍÍÍ!!! A nejen to, i tahle kniha je super a taky ji mám na seznamu už po jeho Lžích na pohovce (které Ti kdykoli můžu půjčit, jinak mi stojí v knihovně zcela bezúčelně...), i když Nietzscheho ráda nemám a nikdy mít nebudu, ale Yalom je největší cápek a ... Uááá! Ty se tak máš, v naší knihovně Yaloma nevedou - většinou - a nechce se mi pro něj jezdit na Staroměstskou - většinou.
Minule ho tam však měli, tak jsem si půjčila Léčbu Schopenhauerem, jůůů, zní to stejně krutě, jako bylo to první, ale jsem asi na 4. straně od dnešního rána (moc jsem nestíhala, i teď tady nemám co dělat a měla bych okounět v SISu, ale pšššt!) a už tomu psychiatrovi diagnostikovali melanom. Vím určitě, že by se Ti to líbilo, tedy ne ten melanom, ale asi začátek té knihy, protože blízkost smrti ho duševně změní, což je přesně to, co se stalo mě, což je přesně to, co by potřeboval každý, aby proklatě začal nad životem alespoň trochu hlouběji přemýšlet a vážit si ho.
A vůbec, zase moc kecám, chtěla jsem napsat ještě něco úplně jiného, ale co?
Není náhodou Breuer Freudův kamarád, u kterého s Annou a psychoanalýzou vlastně začali? Nebo si to pletu a souvisí se sny nebo ještě něčím jiným...
Každopádně, Yalomovy knihy jsou na jednu stranu příšerné a na druhou stranu strhující a fakt doufám, že mě zatáhnou zpátky k činu, takže teď budu muset hodně rychle od té 4. stránky pokročit.
Jo! Já už vím, co jsem chtěla - gratuluji Ti k nákupu vlastní knížky, protože to je jedna z nejlepších a nejsmysluplnějších věcí, co se dá koupit, a tak jsem si to taky vždycky přála, jenže vždycky se našel nějaký člověk, který měl narozeniny, a tak jsem na to neměla... Až do dnešního léta, to jsem udělala dva pokroky za sebou - koupila jsem si Jméno růže (to musím! ♥, protože jsem z něj maturovala!) a Hrad v Pyrenejích.
Původně jsem Ti o Hradu v Pyrenejích chtěla napsat mail, i když moc nevím, co psát, protože jsem teprve na straně dvacet něco a nevěnuji se mu plně, jen občas u jídla. Ale je to huuustý! Jde o epistolární filosofický román, vlastně až moc epistolární, no a... A víš co, já Ti to přeci jen napíšu někdy v mailu, až budu vědět víc; každopádně možná by Tě stejná myšlenka ze začátku zaujala tak jako mě, i když bych se na ni nikdy nedala. Teď to začíná být divnější a předvídatelnější, ale ještě něco: Vyskytuje se tam postava tzv. Brusinkové královny. Myslím, že je stará a mocná... A mystická, protože o ní píší, jako by byla nadpřirozená, takže asi i jo.
A to je všechno, fakt musím vyřešit zoologii bezobratlých, ale nechci!
Tak se měj!

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. září 2011 v 17:42 | Reagovat

[1]:
Ahoj :) jé, děkuju za dlouhý komentář :) Jo, Breuer začínal s psychoanalýzou a byl to kamarád Freuda. Říká mu v té knížce Sigu. To je úplně úžasný! Hej, já ti to taky někdy půjčím, tu knížku. Už jsem za půlkou a je to fakt skvělý, i když Nietzsche mě hrozně štve, přijde mi divnej. Hrozně protivnej nebo nevím.
Nejsympatičtější mi tam je vlastně právě Sig :D
Hodně štěstí se zoologií bezobratlých, zní to děsivě. Já myslel, že se nastupuje až někdy 3.10.! Tyjo... ale ono je to vlastně už za chvíli...

Lži na pohovce jsem si taky chtěl pořídit! :)

Mimochodem, leze na mě nemoc :-/

Brusinková královna? To je úžasný! Jůů, to je určitě Dolores! Dolores je taky mocná a mystická a nadpřirozená a majestátní. Jen není moc stará. Ona totiž nestárne :P

Taky se měj, krásné sny :)

3 Unforgiven Unforgiven | 28. září 2011 v 15:36 | Reagovat

No vidíš, a to jsem ani nijak neplánovala, ale vždycky je delší, než chci.
Sig, uhí, jůůů... No to mi ani neříkej. Nebo říkej. Mně je to jedno, stejně nevím, co mám dělat. Ale ještě ani nebyl, je to totiž největší cápek ze všech a vůbec!
Zool. bezobr. je vlastně super, nejděsivější je jen ten rozsah latinsky pojmenovaných skupin nebo tříd, které musíme všechny zvládnout za 4 měsíce. Proto si to neumím představit a proto je to za 6 kreditů, hih... Tak doufám, že nebudu chybět ani jednou, to bych rovnou mohla propadnout... No, první "hodinu" mám příští středu. Strašně se těším. KONEČNĚ se něco děje. Nevíš, jak nepřirozené to je, nechodit 4 měsíce do školy... Sice jsem se dohromady nudila jen necelou půlhodinu a pořád něco dělám, ale připadám si čím dál hloupější, i když jsem třeba užitečná mámě. Ale co když se mi i zhoršuje lexikum?!?
Jo, tak já Ti ty Lži půjčím hned, jak se uvidíme. Anebo radši po maturitě...? Jak jsi na tom s tou 16. Fotosyntézou a respirací a zbytkem? Ty jo, fotosyntéza... Strašně jsem chtěla mluvit o CAM rostlinách. Učila jsem se to 3x za sebou, protože den bez opakování znamenal, že to zase zapomenu. Takže ani teď si to nepamatuji, jen vím, že CAM kaktusáčci jsou fakt hustý týpci. No to je fuk...
Mimochodem brzy se uzdrav! Já mám teď rýmu, která si mě čím dál víc podmaňuje, až se obávám, že v pátek večer ještě stále nebude celost ani celistvos na obzoru, což je úplně v háji!
Brusinková královna podle mě... Není Dolores. Jako - mohla by to být ona podle nějaké recenze koncertu, to určitě, ale v té knížce se trochu pohnuly klávesnice, jsem na třicet něco (Horory na dobrou noc jsem dočetla předevčírem, tak teď můžu číst na dobrou noc Hrad v Pyrenejích) a s klávesnicemi i "rozkrývání" té... události... No a zatím mi to vyznělo, jako že Brusinková královna je Smrt, kterou potkali v borovém hájku před těmi 30ti lety, ačkoli ji tam vůbec nečekali. Nechápu to úplně, jen je evidentně dost personifikovaná a čekám, co kolem toho napíšou dál... A... Jo, když šli do toho hájku podruhé, báli se, že ji tam uvidí znovu.
Tobě taky, a jak tak nad tím přemýšlím, tak vlastně znečišťuji tohle roztomile chuchvalcovité místo spamy, takže to klidně po přečtení smaž, aby aspoň něco odpovídalo. Protože tolik keců - a článku se vůbec netýkají - fakt dost překáží. Anebo to smažu já, pokud to půjde.
Tak zatím!

4 restless-girl restless-girl | Web | 30. září 2011 v 14:16 | Reagovat

No, nevím, jestli by mě tato knížka bavila, nicméně mám stejnou radost jako ty, když mám nějakou novou knížku. Třeba včera jsem dostala Levou ruku boží od Paula Hoffmana (ale koupila mi ji máma, ne Paul Hoffman :D) a jsem v sedmým nebi, i když jsem ji už přečetla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama