close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Boj, pád a dohoda...

20. září 2011 v 18:26 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
V závodu posledních dní sotva chytám dech. Netuším, co se se mnou děje, kam běžím. Pak se najednou zastavím a valím oči, kam se to můj život dostal. Běže ho tahám ze sraček a doufám, že v tom sprintu, kdy ani nevnímám okolí, nenarazím na žádnou další překážku.
V závodu posledních dní se ztrácím.
Je to jako kolotoč. Velmi rychlý kolotoč. Věci se dějí a mění v tak rychlém shonu a všechno se to točí... a mě je to toho špatně. A mám strach...

Jenže... co se vlastně děje?


Poslední článek jsem vydal před deseti dny. A už tehdy to vlastně probíhalo.

Škola mě vysála. A všechny ty moje depkoidní "stavy" se zhoršovaly a zhoršovaly. Chvíli jsme chodil úplně bezduše sem a tam. Pak mě chytaly zuřivé záchaty, kdy jsem rozhazoval všechno, co mi přišlo pod ruku. Nakonec jsem bláznil úplně. V těch dnech se zrodil strach z toho, kdo vlastně jsem. Strach z toho, čeho jsem schopen.

A i když jsem se cítil jako by se nedělo absolutně nic, dělo se toho hrozně moc. Aspoň co se psychiky týče. Rozklad a nové poskládání vedoucí k dalšímu rozkladu.
Nakonec přišlo poslední ťuknutí, které má vysílená duše neustála. Pak přišla hystericko-sebevražedná scéna před mnou samotným. A i když naštěstí tenhle můj výstup skončil brzy, strach, hrůza a zděšení zůstaly.
A někde ve vzduchu, ne moc vysoko nade mnou, viselo něco, co bylo připravené mě definitivně pohřbít.
Definitivně... nevratně.

Přišel čas něco dělat. Přišel čas bojovat.

A jednou, ve chvílích extrémní unavenosti, která vedla i k otupělosti vůči zoufalství, se zrodil nápad. Spásná myšlenka praktikovat psychologickou metodu imaginace.
Původně se tento nápad ubíral poněkud jinou cestou - představit si všechnu tu depresi a zoufalství a nakopat jí zadek. Jenže postupně, jak jsem nabíral sil a rozumu, zjistil jsem, že takhle to nepůjde.

Když jsem konečně pozval svojí milovanou Rosemary (které budu v budoucnu věnovat celý článek!) pozval na kus řeči, dozvěděl jsem se informace, které zatočily vším.
Dlužím to jí. A dlužím to sobě. A dlužím to svým přátelům. A rodině. Ale nejvíc jí, protože to ona nesla všechny mé sračky na svých bedrech.
Rosemary mi poradila, jak jí mám porazit. Ona chce být poražena. Protože to jí i mě dovede blíž k naději, světlu a štěstí. Snad.
A já jí slíbil, a sobě jsem slíbil, a tímto slibuji celému světu, přísahám, a nevím, kde se ve mě ta síla bere, že to udělám.
Budu bojovat. Bojovat za naději, bojovat za krásu světa. Za světlo.

Musím začít žít, nic víc mi neporadila. Je to tak abstraktní... ten výrok "užívej si života". Skoro by to mohlo někoho zničit. A i když vím, že to nejspíš převyšuje lidské síly, postavit se něčemu, co vás může jednou ránou úplně zničit, mám v sobě ohromné odhodlání to udělat. Užívat si života. A to i přes její varování. Že ona mi to kazit bude.

Jak by ne, ty sračky jsou moje, a tak si je zpátky vzít musím.

A budu bojovat. Děkuju všem, kteří při mě stojí jako strážní andělé. Děkuji svým přátelům. Děkuji Katce, za její motivační básničku i za to, že mi pomohla si něco uvědomit. Děkuji všem, co mě drželi poslední dny při životě. Nebýt vás, nejspíš bych tu nebyl. Děkuju Adéle, děkuju.... těch jmen je tolik!
Jardovi, Václavovi, Ivetě, Mili, Blance.... Lence, Matějovi...
Někdy stačí jen pár slov a celý svět se změní.

Já budu bojovat. A vím, že mě to může zničit. Vím, že můžu selhat. A říkám si: No a co?
Když mě to zničí, nedopadnu o moc hůř, než kdybych se nechal zničit nicneděláním, předčasnou porážkou. Do posledního dechu, do poslední kapky krve v mých cévách, do poslední jiskřičky naděje, budu bojovat. I kdybych měl ztratit vše. Protože když bojovat nebudu, ztratím to stejně. A ano, může mě to zničit. Ale ne s tímhle odhodláním. Cítím se neohroženě. Kdo na mě vztáhne ruku, ten o ní přijde. Kdo mi bude chtít ublížit, bude převálcován.
Budu žít!

Opět trochu dohromady-daný
grey.t

(a Rosemary Wylde)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama