Září 2011

Je společnost zkažená?

30. září 2011 v 13:54 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie

Tak co? Jak často to slýcháte? Všechna ta moudra o "zkažené společnost" a o tom, jak se musí změnit. Jak často to sami říkáte? Zkažená společnost... obětní beránek moderní doby, že?
Ale tomu vážně věříte?
Je tak lehké svádět vinu na "společnost". Dělám to já a nejspíš i většina ostatních lidí. Společnost... společnost. Zní to tak cize a abstraktně, co? Jak lehce se viní něco cizího.
Tak pozor: Společnost jsme MY. Vy, já, vaši přátelé, moji přátelé. Společnost nejsou jen "ti ostatní".

Plány

25. září 2011 v 9:08 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Neděle ráno, svítí sluníčko. A jde se do akvaparku. Co tam v téhle zimě? Bůh ví. Jsou lístky, tak se jde. Jenže...
já si udělal plány.
Tedy plány... něco udělat musím, něco udělat chci.
Něco odkládám déle, něco kratší dobu. Něco odkládat můžu, něco ne.
Sice se na to můžu vykašlat, ale...


Knížková euforie

21. září 2011 v 20:51 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Ani ne tak v rámci své cesty za radostí jako čistě ze zvědavosti a nutkání jsem si koupil knížku, o které již dlouhou dobu přemýšlím.
Jmenuje se "když Nietzsche plakal", napsal jí Irvin D. Yalom.
Potom, co jsem jí v knihkupectví párkrát zalistoval, pokaždé při jiné návštěvě, a narazil jsem na jména jako "Richard Wagner", "Sigmund Freud" (nemluvě o Nietzchem), rozhodl jsem se, že něco tak napěchovaného "osobnostmi" 19. století prostě musím mít. Jsem sice orientovaný spíš na fantasy literaturu, ale zkusit něco takového mě láká.

Po pár řádcích jsem se začetl.

Boj, pád a dohoda...

20. září 2011 v 18:26 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
V závodu posledních dní sotva chytám dech. Netuším, co se se mnou děje, kam běžím. Pak se najednou zastavím a valím oči, kam se to můj život dostal. Běže ho tahám ze sraček a doufám, že v tom sprintu, kdy ani nevnímám okolí, nenarazím na žádnou další překážku.
V závodu posledních dní se ztrácím.
Je to jako kolotoč. Velmi rychlý kolotoč. Věci se dějí a mění v tak rychlém shonu a všechno se to točí... a mě je to toho špatně. A mám strach...

Jenže... co se vlastně děje?

Slib

20. září 2011 v 17:56 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Nechci, aby to byl tenhle slib. Ne... prostě ne. Chci si slíbit jiné věci.
Ta slova zní mým pokojem. Zvuková vibrace mi prochází dutinami, lebkou, lehce a nepatrně ji rozechvívá. Má ruka hladí poličku. Tu, která tu byla před rokem, která tu bude i za rok a která mi je nejblíž. Poličku, která tu je, i když možná vůbec není. Tu o kterou si opírám hlavu, když ležím v posteli s notebookem a oddávám se záchvatu melancholie, nihilismu, depkaření, tesknění, nostalgie a všech těch dalších sraček. A je to jako orgasmus.
Ne, neříkejte si, že jsem depresivní magor, emař, něco podobného. Vždycky jsem to tak měl. Není to póza, není to sugesce, není to snaha zaujmout. Je to snaha žít tím, co mám. Tím, čím jsem žil.
Jen ten slib všemu dává krásně temné podbarvení. Takové, které se mi líbí i nelíbí. Přesně to, co udělalo mou nedopsanou povídku tak fascinující. Ten podtext... který neprozradím.

Krize romantického hrdiny

10. září 2011 v 22:13 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Když jsme se ve škole učili o romantismu, jeho "znaky" mi byly hned příjemné. Je to směr, ve kterém psal třeba i Karel Hynek Mácha. Směr, který se věnuje i lásce... a neštěstí. Hlavní hrdina romantismu je vyvrhel společnosti, někdo, kdo nesdílí obecný názor. Někdo, kdo se zamiluje, je zamilován, pak zjistí, že jeho láska je značně zidealizovaná, pravděpodobně bude navíc i odmítnut, zhroutí se mu celý svět a nešťastnému hrdinovi pak praskne srdce, dožene ho osud, zblázní se, nebo spáchá sebevraždu.

A tak to možná znáte... když máte teorii lásky nastudovanou z filmů "na motivy románu od Rosemunde Pilcher", ale praxe tak nějak nikde. A spadnete do toho. Do těch skvělých nálad, kdy jediné, po čem toužíte, je milující dotek vaší lásky, vřelý a citlivý.
Ale co přichází pak?

Ztráta inspirace

8. září 2011 v 20:14 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Už nám to všem zase pěkně začalo.... škola. Školní dny se nám pěkně vrší a do maturity zbývá stále míň času.
A jak si tak jednou po prvním školním dni řeknete, že máte spoustu nápadů na články, tak si po druhém školním dni řeknete, že se vám chce spát. Po třetím školním dni si neřeknete už vůbec nic a po čtvrtém školním dni se snažíte omluvit všem, které jste předchozí den poslali do jistých míst.

Ano, už nám to začalo - škola. Zloděj energie studentů.

Cornwall, my true love

4. září 2011 v 9:45 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Ještě dlouho budu vzpomínat na tu radost a extázi, která mnou procházela, když jsem stál před tím ohromným Anglickým kruhem stojícím na Salisburské pláni, který se nazývá Stonehnge. A ještě dlouho budu vzpomínat na ten úžasný pocit souznění, když jsem stál na útesech v Cornwallu a z hradu Tintagelu jsem hleděl dolů na moře a cítil lehký mořský vánek na tváři.
Mé slané slzy radosti i stesku zapečetí tuhle kapitolu mého života, tak krásnou, že stránky života, které jsou jí popsané, budou za chvíli listováním zažloutlé.
Ano, má pravá láska je Cornwall, země tak úžasná a mého srdce se dotýkající, že to slovy popsat nejde. Tam jsem se cítil jako doma. Proč? Nevím. Prostě jsem to cítil.
Anglie sama na mě působila úžasně.... nádherně. Glastonbury, ze kterého jsem skoro nic neviděl, Stonehenge, které mě naprosto nadchlo, katedrála v Salisbury, která mě dostala na kolena, Lands End, jehož krásu jsem opěvoval, Dartmoor, který mě vítal svou zeleností, Tintagel, který mi byl na chvíli domovem, všechny ty krásy Anglie, které mě naprosto uchvátily.... to je prostě kouzlo.
Jo, byl jsem tak nějak doma. Nebyl čas na depresi, nebyl čas na nic než na nadšení a spánek.
Přivezl jsem si spoustu suvenýrů, krásných i méně krásných.
A koupil jsem si CD Adele!
Jsem povznešen, budí se ve mně modrý oheň :P
grey.t