Víte co mě na hudbě nejvíc zaujme? Když v ní zpívá žena s divným hlasem. Takových žen a slečen už znám díky své úchylce víc.... (víc než jednu určitě). Ale chtěl bych se na zoubek podívat své oblíbenkyni, snad stokrát zmíněné v článku "O Hudbě". Jde o Joannu Newsom. Pokud jí znáte jen z třetího alba... ehm, pokud jí vůbec znáte!... tak vám její hlas možná zas tak divný nepřijde. No jasně, je trošku zvláštní, ale nic tak výjimečného... pokud jí ale někdo znáte podle jejích prvních hudebních kousků, tak víte, že Joanna Newsom JE slečnou s divným hlasem.
Tato slečna se stala součástí mého života zhruba rok a půl zpátky, kdy jsem, ani nevím proč, protože takové věci běžně nedělám, pročítal hudební recenze na nějakém serveru a někde na boku stránky jsem zaregistroval upozornění: "Elfka Joanna Newsom vyučuje ekologii poslouchání." Samozřejmě, mé elfo-filské senzory zaregistrovaly Elfka, a tak jsem neodolal a kliknul. A vyjel na mě článek o Joanne.
Článek pojednává o nejnovějším (tehy a myslím, že stále) albu Joanny Newsom - Have One On Me. Album je to krásné... není to jen tak obyčejné album, je to totiž troj-ablum... Doporučuji začít prvními písničkami, taková Easy je podle mě docela lehce skousnutelná pro každého, není ani moc dlouhá, narozdíl od Have One On Me, která má jedenáct minut. Mě ale při čtení článku zaujalo především jiné zmíněné album - Ys. Pojmy jako "ministrelské balady" nebo "Její druhá deska sice obsahovala jen čtyři skladby, které ale měly naprosto epické proporce - barokně ornamentální smyčcové party a průměrnou délku patnácti minut. " oTo mě prostě nenechalo chladného a od fascinujícího troj-alba jsem zamířil přímo k Ys (je to pojem z keltské mytologie, vygooglujte si ho, závorka by byla moc dlouhá), jejímu druhému albu. (Vlastně není v pořadí druhé, pokud počítám dvě alba, které si Joanna vydala sama, na wikipedii jsou označeny pojmem "ranné neoficiální nahrávky"). Na youtube jsem zapátral po první písničce alba - Emily. Nádherný jedenáctiminutový hudební počinek mě úplně uchvátil, především ve chvíli, kdy se Joanna rozezpívala o Meteorech, Meteoritech a Meteoroidech. Ta část písně mě dostala na kolena a vystřelila Emily mezi mé nejoblíbenější písně. několik dní jsem poslouchal jen a jen Joannu, jen a jen její Emily. Ys se stalo mým nejposlouchanějším albem.
(Nebudu se tu zabírat jejím životem, fakty, tím, kdy co vydala.... každý si to může najít na internetu a o hudbě to stejně nic neříká... radši mluvím o svém vztahu k ní...)
Poslouchal jsem a poslouchal, poslouchal a poslouchal... až do zblbnutí. A pak jsem se rozhodl vyzkoušet i to vychvalované troj-album o lásce. Ze začátku to proti tomu velkolepému albu plnému orchestrálních doprovodů vypadalo zcela obyčejně, jako ušmudlané písničky od jakéhokoliv jiného interpreta. Ale pak... však víte, jak to chodí, když se do něčeho zaposloucháte. Ty chvilky, které jsem strávil posloucháním "Have one on me", na houpacím křesle s hrnkem úžasně sladkého čaje, ty nikdy nezapomenu. Joanna mě provázela na spoustě zážitků, většina z nich se samozřejmě váže k mé milované "Emily", ale jeden, ten pro mě snad nejúžasnější, se vážě k "Go Long". K písničce, kterou mám v takové posvátné úctě, že se jí bojím poslouchat. Tak hrozně se mi díky ní zaryl jeden dokonale klidný večer do paměti, že když jí poslouchám, stále vidím to tmavnoucí nebe nade mnou, poseté jemnými obláčky, orámované jehličnatými větvemi borovic. V lesíku kousek za barákem (větší kousek).... pocit naprostě svobody, kdy nic nemusím, protože to jak žiju teď je to, jak budu žít na maximum. Žádná kvanta zážitků za jednu noc, jen jeden, dlouhý, klidný. Obrazy v mracích, pomalu se vytrácející teplo, a Go Long doznívající v mých uších... to je pro mě ten nejkrásnější okamžik života. A proto Go Long neposlouchám... A proto tolik miluju Joannu.
Tohle je ona :)
Tak melancholická a krásná...
No a tak se mezi mé favority zařadilo i Have One On Me... jeho cesta ale byla na počátku. Protože narozdíl od Ysu mu nestačila jedna písnička, která by ho vyzvedla. K oblíbenosti si prošlapávalo cestu častými poslechy, které mi dokázaly, že na každé písničce je něco nádherného...
Prvnímu albu se vyhnu, stejně jako předchozím "neoficiálním ranným nahrávkám", protože ty moc naposlouchané nemám...
Z počátku mi činilo problém oblíbit si některé jiné písničky z alba Ys, podobně jako to byl problém u Have One On Me. Například Only Skin jsem si oblíbil až nedávno... sedmnáct minut je sedmnáct minut a já na to holt neměl žaludek a nedokázal jsem si vybrat ty dokonalé momenty.
Prostě... když chci mít pohodu, pustím si Joannu a chvíli si jen tak plavu v jejích melodiích a písničkách... usrkávám čaje... a prostě jsem :)
Ať už jste fanoušci zpěvaček s divným hlasem, nebo ne, dejte Joanně šanci, protože ona si jí určitě zaslouží :)
grey.t