close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Já a Knihy

1. srpna 2011 v 12:00 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Všiml jsem si, že v rubrice knihy mám jen jeden článek a to o Marku Chadbournovi. To, že tam je jenom on neznamená, že bych nečetl, ale tak nějak nejsem ten typ člověka, co by psal o každé knize, kterou přečetl (čímž ovšem rubrika Knihy ztrácí účel). Ale protože jsem geniální (tohle berte s velkou rezervou), tak mě napadlo, že bych mohl napsat nějaký souhrnný článek, kde bych nějak obsáhl více knih najednou. Takže tu pojednám o svém vztahu ke knihám, o svých nejoblíbenějších knihách, autorech... prostě to bude takový skvělý souhrn :)


Čtu už od malička, vlastně co jsem se naučil číst, tak čtu. Začalo to takovými malými knížkami, myslím že to bylo něco jako "Bráškové". Byly to krátké příběhy pro děti, ty knížky (vlastně to byly spíš časopisy, ale časopisy to taky nebyly, mělo to velikost přibližně obalu od cdčka a tloušťku jako méďa pusík :P ) byly plné obrázků a všechna písmena byla velká tak, že by to přečetla i má skoro slepá máma bez lupy a bez brýlí. Pak jsem postoupil o úroveň výš.
A přes všechny ty Kocoury Modroočky a podobné knihy jsem se dostal až k Londonovi.
Bílý tesák byl mým dětským hrdinou a tu knížku jsem měl hrozně rád. Četl jsem jí několikrát. Teď už ani nevím, o čem to vlastně bylo. Pak přišli Vlčáci Kazani, Král šedých medvědů, Bela a Sebastián, Lassie se vrací (v té jsem pak lisoval všemožné lístky, nakonec skončila obepnutá gumičkou, aby z ní ty listy nepadaly), knihy E.T. Setona (jeho příběh o netopýrech se mi hrozně moc líbil a kdykoliv vidím netopýra, říkám si, že si musím znovu přečíst Setona). A pak najednou, už ani nevím jak, přišla moje fantasy éra.

Londona nahradil Tolkien a postupně se moje knihovnička začala zaplňovat knihami, které jsou z pohledu mé rodiny naprosto bezcenné a nekvalitní. Z pohledu babičky jsem barbar, co nemá ponětí o literatuře a měl bych místo těch "fantasmagórií" číst radši Hemingwaye. Kdepak, stará generace nemá pro fantasy pochopení. Knihovnička se začla zmenšovat a zmenšovat a pak jsem pomalu začal vyklízet videokazety, aby bylo místo na knihy.

A které knihy mají v mé knihovničce čestné místo? (Ne že by tam něco jako čestné místo bylo, jsem rád, že ty knihy mají aspoň nějaké místo...)
Jsou to rozhodně Letopisy Narnie, které mě naprosto okouzlily. Četl jsem je někdy v sedmé třídě, ale pořád si pamatuju ten příjemný pocit z Čarodějova synovce a ten pláč na konci Poslední bitvy.
Časem ale byly Letopisy Narnie vytlačeny z horních poliček až dolů, kde zbývalo prázdné místo. Vytlačil je Tolkien. První kniha kterou jsem od něj měl byla Silmarillion. Tu jsem četl minimálně třikrát (a pořád si z toho nic nepamatuju, až na pár jmen jako například Lúthien Tinůviel :) ). Pak jsem dostal i Pána prstenů a Hobita. Samozřejmě že se mi to líbilo. To je Tolkien! Ten se nemůže nelíbit! :)
Vedle Tolkiena se usídlil Pullman se svým Zlatým kompasem. Jako první jsem ale dostal Jedinečný nůž, který jsem odmítal číst, dokud nebudu mít první díl. A pak, po obdržení Kompasu, jsem se pustil do vášnivé četby trilogie Jeho temné esence. Nemám rád lidi, kteří tvrdí, že Zlatý Kompas je pro děti. Já tu trilogii četl několikrát a miluju jí víc a víc.
Pak mou knihovničku (tajně) navštívil i Garth Nix a jeho Sabriel. Tu jsem koupil i přes zákaz nakupovat další knihy (prej si mám zajít do knihovny, pche!). A přečetl jsem jí během jednoho dne. Ano, jednoho. Sedl jsem si na houpací křeslo a četl a četl a četl.... Garth má skvělou schopnost vyhrotit příběh do ohromného napětí. Hned nejbližší možný den jsem opět letěl do Luxoru, tentokrát pro Lirael a Abhorsenku. Abych pravdu řekl, Lirael se mi líbila nejvíc (a to bude tou mou zvrácenou sympatií k sebevraždám a nešťastným lidem). Samozřejmě, že Lirael už jsou louskal trochu dýl... ale celou trilogii opět dvakrát :) (Podruhé někdy před čtvrt rokem při nemoci).
A nakonec přišel velikán všech velikánů, který se svými devíti knihami postupně zaplnil skoro půlku poličky v knihovně. Ano, řeč je o mém miláčkovi, Marku Chadbournovi, který mi změnil můj literární svět. Poslední díl trilogie jsem dočetl krátce po půlnoci z 24.12. na 25.12. A bylo to skvělý. Od té doby mě žádná fantasy dostatečně nenadchla, klasiků se straním, jak jen můžu (přece jenom Oliver Twist narušil mou četbu Chadbournovy Královny zkázy, a to mu nikdy neodpustím).
Mimo jiné jsou v mé fantasy poličce třeba i knihy Susan Cooperové, která napsala knihu, která byla tak legendárně zfilmována - Probuzení tmy (ano, mluvím o tom příšerně hodnoceném filmu, který se asi nikomu nelíbil a který já jsem neviděl). Každopádně knihy se mi četly dobře, čekám na poslední dva díly, které dostanu k narozeninám (které jsem už měl... :-/ ).
No.. tohle je moje knihovnička.. abych pravdu řekl, mohl bych číst víc a kvalitněji :)

Málem bych zapomněl na mého milovaného Malého Prince :) Ale toho nemám, máma se ho odmítla vzdát, takže si ho schovává ve své vlastní knihovničce. (Kde je ještě asi polovina mých knih, které jsem jí vnutil přečíst :D)

Můj vztah ke knihám je velmi silný. I když je nějaká kniha velmi.... otřesná... tak se k ní z nějakého důvodu chovám s úctou. To je v naší rodině už tradice. Knihy se nevyhazují. Knihy se předávají (třeba do obecní knihovny tady ve Starkoči, kde babička dělala knihovnici. Nebo prostě někomu, nebo se schovají na půdu, ale nikdy se nevyhazují). Aspoň tak to vždycky bylo. Já věřím, že kniha má duši (ještě aby neměla, to si nedokážu představit. Jestli něco má duši, tak je to kniha).

grey.t
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 23. března 2014 v 22:17 | Reagovat

Máš nádherný styl psaní. :-)

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 23. března 2014 v 22:57 | Reagovat

[1]: Děkuji Ti :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama