Poprvé co píšu na jedno téma týdne už druhý článek. A to jen proto, že na něco tak obsáhlého, jak počtem znaků, tak významem, se dá napsat spousta věcí. Stačí jen trochu fantazie.
V minulém článku jsem pojednal o tom, co to slovo znamená a co já považuji za flocci-nauci-nihili-pili-fitní - tedy zbytečné.
A dnes, ve své polonihilistické náladě jsem se rozhodl, poslouchaje All is Loneliness, která se mi začla líbit, napsat článek o tom, jak Floccinaucinihilipilifikuji svět.
No a tak se možná zrodí první nedepresivní nihilistický článek.
Svět je a nebo taky není. Vše může být jen iluze a nebo taky ne. Záleží jen na vás, co pro vás svět je. A co pro vás je život. A protože něco, co se nám zdá na první pohled maximálně objektivní - pevný hmotný svět - může být ve skutečnosti naprosto subjektivní, dokonce vymyšlené, může to vlastně být naprosto zbytečné.
A ve chvíli kdy je zbytečný celý svět a existence sama, pak je zbytečné vše a nemůžete se dohadovat o tom, jestli jde o neoprávněnou floccinaucinihilipilifikaci, nebo o pravdivý výrok.
Jak můžeme tvrdit, že něco co může být úplně jiné je důležité? Jak můžeme tvrdit, že věc, kterou nemáme skoro vůbec prozkoumanou, je důležitá?
Nevíme, co je život, nedokážeme život definovat, určujeme ho pomocí přítomnosti určitých znaků - pohyb, vývoj... a tak dál. Ale definici na něj nemáme. A pro smrt, která tento nedefinovatelný stav ukončuje nemáme ani to určení pomocí znaků, protože vlastně nevíme, co to je. Odcházíme z těla? Přestanou probíhat biochemické děje v našem těle? Dojde k náhlé zvýšení entropie (míry neuspořádanosti hmoty)? K čemu dochází? Víme, že je něco mrtvé a když to je mrtvé, už to není živé. A je to důležité? Jak moc je podstatné, co je život, když to nemůžeme určit?
Má kámen duši?
Má rostlina duši?
Je něco "mezi nebem a zemí"?
Je léčitelství placebo?
Jak funguje lidská mysl?
Je matematika pravdivá?
Je příroda skutečná?
Funguje všechno na základech vědy?
Vidíme všechno, co je?
Jsme?
můžete odpovědět? Můžete s jistotou říct, že něco z toho platí? Můžu tu hájit svojí existenci s tím, že píšu na blog a kdybych neexistoval, nic takového by se nedělo. Ale co když vážně neexistuju, co když nejsem hmotný, co když na blog vůbec nepíšu, jen si myslím, že na něj píšu? Co když ležím a všechno si to jen představuju? Co když to co píšu pochází jen z obyčejných chemických reakcích v mém mozku?
Víte co tím myslím?
Svět není důležitý, protože je tak moc subjektivní, že vlastně vůbec být nemusí.
No... minulý článek se mi sice povedl víc... ale tenhle je od srdce.
grey.t
Zajímavé. Hmotné, nehmotné, pravda či lež. Protiklady, neznámo, otázky bez odpovědí. Nejsi jediný koho napadlo uvažovat na toto téma. Stejně mně docela zaujala předposlední věta.
Shrnout myšlenku a názor do jedné věty chce odvahu (vím, že to zní divně ale zatím jsem na přihodnější slovo nenarazila). Ta myšlenka má něco do sebe, stejně jako tento článek. Část člověka napsaná mezi řádky, má snad větší význam než článek založený na poznání, vysvětlení a názoru.
Není nad to, umět spekulovat...