close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Co jsem kdysi napsal o životě...

27. července 2011 v 13:44 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Včera večer jsem nemohl spát, tak jsem si vzal do postele notebook a přemýšlel, co budu dělat, abych zabil dlouhou noční chvíli. Chvíli jsem prohlížel staré soubory v počítači, až jsem narazil na jeden, do kterého jsem zapisoval svoje nápady, pojednání a stesky ohledně života. Krátké názory, které fungovaly jako statusy na icq, facebooku a podobně. A když jsem je četl, najednou se ve mně vzedmula vlna naděje a síly bojovat dál. Byl jsem najednou mnohem šťastnější a vír myšlenek v mé hlavě (kvůli kterému jsem nemohl usnout) se uklidnil a zmizel.
A abych tu měl i něco zajímavého, tak to sem dám, protože mi přijde, že někdy to nejsou jenom prázdné kecy... I když jsou to věci, které všichni víme... ale na které zapomínáme.


První jiskřička naděje přišla po přečtení tohohle:

Miluju svojí introvertní povahu.... miluju svojí židlu u počítače a miluju tu hudbu, co hraje z reproduktorů.... miluju pomerančový bonbony, kterýma si zpestřuju poslech, miluju bílej čaj, který jen tak popíjím, miluju Dixieland Gumbo... a miluju vás všechny... (ne, nepožil jsem žádnou omamnou látku) Takže pokud něco chcete, tak si pospěšte, než mě tahle skvělá nálada přejde :) A málem bych zapomněl... Miluju Marka Chadbourna

To bylo v jednom souboru. Nevím, odkuď to je, ale je to už hodně dávno, co jsem jedl ty skvělý pomerančový bonbony a pil bílej čaj u Dixieland Gumbo (internetové rádio na live365.com)

Další naděje a síla ale i vlna sentimentu přišly po přečtení souboru plného pseudofilosofických (má tam být z, ale já píšu s, protože sofia znamená moudrost a filosofie znamená milovat moudrost, nebo něco takovýho) keců. Některé z nich bych si mohl zvolit jako znak svých nálad, sami poznáte kterou. Pokusím se některé z nich vysvětlit.

1) Vždycky přijde okamžik, kdy se podíváš na svoje sny a zjistíš, jak moc nereálný a nedosažitelný jsou.

Krásné, ne? Asi ani ne. Ale dost pravdivé, hlavně co se týče mě.

2) Nevím, komu to říct... Můj život nemá smysl. Nevidím nic, čím bych naplnil své touhy a sny.
Chci být hrdinou, o kterém se píše, hrdinou, který něco dokázal. Vlastníma rukama. Hrdinou, který jako by vypadl z fantasy literatury.
Chci držet meč a probíjet se zástupem nepřátel, bojovat za své království.
Chci vládnout tajným uměním magie a bojovat za svou říši.
Chci....
Chci žít. Ne, ne jen žít. Chci Žít.
Chybí mi ten krásný pocit života, boj o přežití, práce rukou...

Zajímavý pocit. I když to může vyznít docela depresivně, dost mě to nakoplo, protože jsem si uvědomil, co chci. Chci Žít!

3) život je jako jedna křižovatka za druhou, když nevíte kam vlastně jedete a kudy vede cesta... Můžete stát na rozcestí a doufat, že někdo pojede kolem a zeptáte se ho, nebo se můžete vydat cestou, kterou si sami vyberete... Jedno ale máte jisté, ať už někam dojedete, nebo ne, ať už vůbec pojedete, nebo zůstanete stát na místě, stejně váš život skončí stejně - smrtí. A jediný rozdíl bude v tom, jestli zemřete šťastní, nebo jestli budete zoufat, jak šíleně jste svůj čas promrhali.... A kolik z nás ví, že to bude ta druhá možnost.... a stejně s tím nejsme schopni nic udělat.... Je čas se rozhodnout: Vpravo, vlevo, dopředu, nebo dozadu?

To je dost pravdivé. Zjistil jsem, že pořád stojím na křižovatce a přemýšlím, kam jít. Je čas se vydat na cestu, Tomáši. Jdi!

4)Už půl roku lítám v depkách a furt si říkám, že to nedopadne dobře...
Nedopadlo to dobře.
A ponaučení? Když máte deprese, hoďte si mašli a budete mít pokoj.... A nebo si zkuste vystačit s tim málem, co vám tenhle zatracenej svět nabízí....
Já se du houpat... neni nic lepšího než ruce přimrzlý k řetízku od houpačky....
Nechť prší a sláva měsíci, nazdařbůh a prokristapána, nahoru dolu, nahoru dolu, papoušek.
    • ‎(ne, nechtěl jsem se zabít, takže mě tu budete muset trpět, podle všeho ještě pěkně dlouhou chvilku... smůla co?)
    • Píšu sračky :P Ale tenhle status dává konečně smysl.... brána do hloubi mé mysli.... od vnější události, po povrchové vnitřní projevy, až do hloubi asociačních projevů mého hluboce skrytého Já, nakonec zakončeno slovem vyjadřujícím úplnou dezorientaci v tomto zmateném světě, ve kterém se pro život musí i něco udělat. Od toho, co se jasně nabízí až po to, čemu rozumím jen já, s trochou nadsázky a sarkasmu.
Pro změnu status z facebooku. V komentáři, opět ode mě, je vysvětlený, jak moc hlubokomyslný ten status je, i když vypadá jako spousta sraček. Je to tak. Půl roku lítám v depkách.... to je konstatování současného stavu. Ta rada, to je narážka na neřešení sebevraždou, skryté pobídnutí mne samotného k vystačení si "s tím málem". A to houpání, to je to málo, požitek i z pocitu rukou přimrzlých k řetízku od houpačky. Nechť prší je vyznání lásky dešti, stejně jako sláva měsíci. Nazdařbůh a prokristapána je pouhé zoufalé zvolání, nahoru dolu je houpačkový efekt mého života, papoušek... to pochopí jen zasvěcení. Je to výraz čirého bláznovství :D

Poslední:
5) Žiju pro vás, díky vám i kvůli vám... Snažim se tu dělat něco, čemu se řiká život... a vidí to kurva někdo? Can somebody appreciate my life?
Tohle vyjadřuje mojí potřebu dostat ocenění za to, že se snažím. Protože já nedokážu žít bez ocenění. Snažím se pomáhat a naplňuje mě to, přátelé mě drží a to je to "díky vám" a kvůli vám.... to nevím :D

Tak, tady shrnutě vidíte moje životní postoje k životu. Každopádně vám můžu doporučit jednu věc: Když máte depku, napište něco. A když máte radost, tak taky něco napište. A příště, až budete mít depku a nebudete ani moct psát, přečtěte si, co jste napsali. Mně to pomáhá :)

Zdraví
konečně opět šťastný grey.t :D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alétheia Alétheia | 18. ledna 2012 v 22:59 | Reagovat

A tohle je taky boží! I když to působí trochu znepokojivě. Ale ten papoušek se mi moc líbil.
Páááni, fakt tu mám spoustu mezer... Diastéma, hih... No to je jedno, ale nejvíc se mi líbila ta Tvoje moucha, na tu nikdy nezapomenu. Teď Ti to tu celé zaviruji a neměl jsi mi nikdy dávat odkaz, protože dneska mám konečně zase čas číst a taky už umím psát na téhle necitlivě-nepraktické klávesnici. Mám ji už skoro i ráda. Takže toho odkazu budeš litovat, kámo. Ale ještě něco... Nejlepší je ta věta v tom článku "Vztahový odporník": "To je docela blbý, co?" Fakt jsem se tomu tenkrát smála asi deset minut.
Já už se totiž moc nesměju. Došli spolužáci - došly příležitosti.
Takže tohle koukej smazat a já Ti klidně slíbím, že už nikdy nebudu pít. (o=0 (Teda jo, čaj a vodu budu pít pořád, ale whiskey, finlandiu ani nic podobného... i kdyby to bylo z Irska... Tak prostě ruce pryč.) (o=0 (o=0 (o=0

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama