Červenec 2011

Like you used to - Cranberries

31. července 2011 v 22:13 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy

Ve chvíli, co jsem jí slyšel, se mi zaryla do srdce... melodie.... slova.... ach!

Co jsem kdysi napsal o životě...

27. července 2011 v 13:44 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Včera večer jsem nemohl spát, tak jsem si vzal do postele notebook a přemýšlel, co budu dělat, abych zabil dlouhou noční chvíli. Chvíli jsem prohlížel staré soubory v počítači, až jsem narazil na jeden, do kterého jsem zapisoval svoje nápady, pojednání a stesky ohledně života. Krátké názory, které fungovaly jako statusy na icq, facebooku a podobně. A když jsem je četl, najednou se ve mně vzedmula vlna naděje a síly bojovat dál. Byl jsem najednou mnohem šťastnější a vír myšlenek v mé hlavě (kvůli kterému jsem nemohl usnout) se uklidnil a zmizel.
A abych tu měl i něco zajímavého, tak to sem dám, protože mi přijde, že někdy to nejsou jenom prázdné kecy... I když jsou to věci, které všichni víme... ale na které zapomínáme.

Nen ar tasar - Voda a vrba

26. července 2011 v 19:26 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Ahoj,
tak dneska tu jsem, abych sem pověsil další video, tentokrát mé vlastní. Ono to není ani video, jen spíš slideshow... (prostě jak tam máte pár obrázků). Je to už víc jak půl roku, co jsem udělal poslední "video", už jsem dlouho plánoval udělat další...
Je to písnička od Elane, což je folková kapela (není to přímo folk, na myspace mají : Celtic / Folk / Gothic ).

Reverie

25. července 2011 v 19:02 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Jedna z mých oblíbených a stále častěji mnou poslouchaných kapel je Amethystium. Není to vlastně kapela, ale něco jako hudební projekt jistého Nora jménem Řynstein Ramfjord. Jejich hudbu si můžete poslechnout tady:

Co je nového?

24. července 2011 v 21:27 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Pořád píšu o tom, jak je všechno na hovno, ale asi jsem nikdy pořádně nenastínil, co se právě teď děje v mém životě, kde jsem, proč tam jsem... prostě co se zrovna teď děje. Ne že by snad někoho zajímalo, co je (u mě) nového, ale psaní je nejlepší léčba na večerní melancholie a jedna taková právě přišla.
Takže: Co je nového?

O hudbě

23. července 2011 v 16:46 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Zaháním si takhle depku na youtube, poslouchám všemožé písničky, staré, nové, známé, neznámé.... a jak si pročítám komentáře, nemůžu se ubránit přemýšlení o hudbě. Co je (pravá) hudba? O čem má být? Která hudba je lepší, která horší?

Myšlenky

22. července 2011 v 2:16 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Myšlenky... pořád se honí hlavou a nechtějí zastavit. Honí se tam, i když o tom vlastně nevím... a někdy se tam honí a já o tom vím... třeba teď. Víří tak rychle, že snad ani nejdou zachytit, ale o to ani nestojím. A ani nechci ,aby přestaly vířit.
Název je zvolený dost nešikovně, protože pokud budu chtít někdy napsat článek o myšlenkách a nějak je charakterizovat, pokusit se stvořit úvahu o jejich schopnostech... prostě pokud budu někdy rozebírat, co vlastně myšlenky jsou, tak budu muset použít jiný název, který nebude tak stručný a směrodatný zároveň. Ale o čem chci teda psát, když ne o povaze myšlenek, jejich funkci a tak dál (i když bůh ví, kam zbloudím)? Prostě o myšlenkách a jejich víření... o dnešku, včerejšku i zítřku, o tom, jak vlastně trávím některé dny, aniž bych si to uvědomoval (i když je to asi většině potencionálních nešťastníků, kteří sem zbloudili, úplně fuk a tedy kontraproduktivní vzhledem k návštěvnosti, protože kdyby tu byl článek o nějakém globálním problému pojatý kontroverzně a ještě popsaný velice čtivým jazykem, který neváhá použít takové otřesné jazykové metody jako je hyperbola, personifikace, jinotaj a podobné... určitě by zaručil další návštěvu těchto nebohých zbloudilců. Bohužel je tomu jinak a budu tu psát (opět (a tady už máme třetí závorku v závorce (pokud tedy počítám tuhle, vlastně tyhle dvě, tak už čtvrtou)) o sobě). (Konec čtyř-závorky!) I když bych moc rád napsal, jak to přesně je, tak to nějak nejde. U popisu emocí vždycky musíme sáhnout k nějakému přirovnání či složitějšímu popisu, pokud to nejsou běžné emocionální výlevy typu "je mi smutno", které se nijak nerozvíjejí a nepopisují hlouběji. A pokud budu popisovat a přirovnávat, pak už to bude asi subjektivně zabarvené. Ale co lze vlastně čekat, když jde o emoce, že?
(sem už dám ten "vodorovný oddělovač"!)

Další veleobsažný článek - Butterfly

20. července 2011 v 0:19 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Nějak to flákám. Nějak hodně. Času tolik, že bych se z toho mohl zbláznit, a nedělám nic. Vůbec nic. A přitom bych mohl psát o spooooustě věcí. O svých úvahách, které jsem vedl na dovolené, o tom, jak se učím hrát zombie na housle. O minulosti, o budoucnosti. O Joanně Newsom, se kterou vždycky strávím kouzelné momenty. O svém objevu, týkajícím se mé úzkosti. A tom, co jsem přečetl a jaké to bylo. O tom, co mi to dalo. O svém strachu a svých nadějích, nebo prostě o čemkoliv jiném. Je toho dost. Vlastně možná proto nemůžu začít psát, je toho tolik, co chci říct, a zároveň je to tak hrozně nerozvinuté. Malé náznaky tématu, které by se daly nekonečně rozvíjet, ale leží v kopě podobného všeschopného harampádí, které ale nikdy nebude víc, než harampádí, pokud se nerozvine. A rozvinout ho musím já. Někdy to jde samo. Vlastně skoro vždycky. Na prázdném papíře vykouzlit slova, a psát k tématu, protože najednou se myšlenky začnou řetězit a samy srovnávat a já je jen dávám na papír. Občas se řetěz natrhne a to je pak v háji, protože musím složitě navazovat. Ale pak to jde třeba zase dlouho samo. Je to vlastně zvláštní, je to skvělý relax, tak proč nepíšu? Asi proto, že prostě nechci. Nechci dělat nic, protože.... proč? Já nevím. Prostě nechci. Jsem línej? možná. Nebo prostě jenom chci chvíli lenošit a užívat si toho, že jsem doma sám a že nemusím nic. Nic jsem nedělal i ty tři dny cesty domů. A stejně... to bylo jiné nic. Nic jsem nedělal, protože jsem nemohl. Ale teď můžu a užívám si ten pocit, že můžu dělat všechno, ale nebudu dělat nic, protože mám prázdniny a můžu si to dovolit. A čas letí.... a den v háji, pak druhý... za mnou se kupí hromada ničeho a já se spokojeně rozvaluju na židli u počítače, kde ubíjím každou sekundu, minutu, hodinu.... asi jsem závislák... ale na záchod si dojdu, jídlo si taky udělám... jen zkuste hádat, kde jím :P :D
Každopádně jsem dnes už i hrál na housle a to je ohromný pokrok. Svět je fajn, nemyslíte? :)
No, každopádně je to v rubrice hudba a to proto, že to mělo být video.


Článek bez textu, ale s odkazem

19. července 2011 v 0:35 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy


grey.t

Už to bude rok... ach, má brusinková láska

17. července 2011 v 16:02 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Čas... běží a běží, neúprosně. A pak po chvíli zjistíte, že uběhl rok... Ale od čeho? Cranberries, možná je někdo znáte, vlastně je znáte určitě... Zombie je takový hit, že snad není možné o něm nevědět.
Inu... rok od Koncertu. Koncertu s velkým Ká, protože Cranberries jsou a asi už na vždy budou mojí nejoblíbenější kapelou. Stálicí. Srdeční záležitostí. Je pozoruhodné, kolik věcí se změní za rok a kolik věcí zůstane. Měl bych otevřít Irskou whiskey, obléct si tričko z koncertu, to s růží (jejich nové album se bude jmenovat Roses ♥!) a zpívat si spolu s Dolores O'Riordan největší hity, které na koncertu hrála. Bylo to tak úžasný, až ... prostě to bylo úžasný, nepopsatelně. Stýská se mi... po Dolores, po Cranberries. Po té atmosféře, po tom, že stála jen pár metrů ode mě a zpívala. Že byla nádherná, jak to umí jenom ona.
Myslím, že od té doby ani jednoho 17. nebyla sobota. Fascinující ne? A já na tu sobotu nezapomenu. Hih...
Dost bylo keců, miluju je, jak jen můžu hudbu milovat. Chtěl jsem o tom napsat báseň, ale pro tohle slova nejsou. Stačí jen napsat, že ještě teď když si na to vzpomenu, mám husí kůži a slzy radosti v očích a mám chuť vyznat lásku celému světu (to je vedlejší učinek mé radosti). Ach, mé drahé Cranberries. Když slyším Její hlas, je to jako bych byl doma... hudba, co hraje z mého srdce. V dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví :)

grey.t

"Báječná" dovolená

17. července 2011 v 13:10 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Jsou tomu už téměř tři týdny, co jsem odjel z Prahy do Francie s ohromným očekáváním báječné dovolené. Stalo se to 28.6.2011 někdy v odpoledních hodinách, kdy jsme nacpali zavazadly pronajaté "camping car" (český ekvivalent neznám, tipuju "obytný vůz" nebo kampingové auto) - bílou krabici na kolečkách. Při představě, že tam strávím tři týdny, každou noc budu spát nad řidičem - mým tatínkem - vedle svých houslí a tašky s oblečením, jsem začal trochu pochybovat, že tahle dovolená bude super...
No posuďte sami, nabídnu vám skvělý stručný přehled toho, co se stalo....

Jsem zpět

16. července 2011 v 21:07 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Tak ahoj, koukám, že se tu (jako obvykle) nic moc nedělo. Ale teď se bude dít, protože jsem se vrátil a hodlám tu nenechat na Francii nit suchou! (A že je co nenechávat suché, zkráceně - hajzly na hovno, sprchy na píču a francouzi jsou prasata na pátou). Ale je tam i pár dobrých věcí.... nevím, jestli to mám rozepsat do několika článků, nebo napsat jeden dlouhý, plný smíšených emocí (kde ty nasrané, zklamané a negativní samozřejmě převažují, jak je mým zvykem). Každopádně počkám, až budu mít trochu klidu, zatím se tu furt něco děje a tak.... vybalujeme.... no prostě není čas a ani umělecká inspirace napsat něco hlubokomyslného (ne že bych někdy napsal něco hlubokomyslného, i když bůh ví, ať soudí ostatní :P).
Takže zatím vám musí postačit:
Jsem zpět, opět zde, ve své matičce vlasti České Republice, v milované Praze, špinavé a šedé.... ale stále je to můj domov... Ach Praho, Praho... jak jsi mi chyběla! Srdce mi po tobě pukalo! (A brečel sem u Smetanova Vyšehradu).

Jinak je samozřejmě vše ok a při starém, jsem stále stejně negativní a zabšklý :P

Zdraví
grey.t