close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vyčerpání, shon a kouzelné chvíle klidu

14. června 2011 v 21:13 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Blíží se konec roku, chvíle, na kterou se všichni školáci těší deset měsíců, od prvních dnů v září až do posledních dnů června.
Blíží se konec a zvyšuje se napětí. Tlak na studenty je vyšší a vyšší, všichni dohání písemky, všichni píšou testy...
už jen dva, už jen dva...
wow...
už jen dva.
A pak... bude konec?
Asi, snad.
Ale radši začít na začátku....


Bude to už týden a kus, co se mi špatně spí. Chodím spát po půlnoci a vstávám pořád stejně... jenom spím hůř... v noci se převaluju a převaluju a převaluju a mám pocit, že vůbec nespím... A ráno vstávám vyčerpaný jen o trochu méně, než jsem večer ulehal.
A tak to šlo ode dne ke dni... jednou se spalo líp, jednou hůř...
A pak se spát přestalo... byl koncert The Moon and The Nightspirit... domů jsem přišel před druhou, ve dvě jsem usínal...
A pak jsem šel na Melancholiu... a nemohl jsem spát... dostalo mě to. A tak jsem usnul až v jednu...
A potom byla muzejní noc.... sobota celá v depce, asi z vyčerpání, bůh ví...
A šel jsem spát ve dvě... zase.
Neděle den na píču, když se člověk nevyspí, do skoku mu moc neni... A já, navyklý na svůj sedmi a půl hodinový spánek (který stejně nestačí) jsem mrtev.
A pak přijde ta chvíle, kdy si uvědomíte: ještě není konec. Šup, šup! Nástup! Škola! Hej!
Ano, pět písemek a jedno zkoušení před vámi...
A tak ani nestačím kulit očima a už chaoticky listuju sešitama a hledám papíry, kam jsem psal poslední tři měsíce. Kdybych si pořídil sešit.... snad bych se i měl z čeho učit... ale když píšu na papíry, které založím do sešitu, který by mi nevzali už ani do sběru, jak nechutně je rozpadlý.... no, prostě půlka papírů v prdeli....
A z čeho se pak učíte? Z ničeho, protože je tak krásné se neučit, když máte skvělý důvod: nemám se z čeho učit.

Učebnici na ekonomii si kupovat nebudu, ne kvůli jedný pitomý písemce... a matiku nějak zvládnu...
No a pak zjistíte, že to není jen těch pár předmětů... že se prostě na pět předmětů naučit nestíháte...
Jo... je to prostě v hajzlu.
Jenže co... je neděle večer, v pondělí studijní volno kvůli stávce, která není...
A tak se odloží všechno na pondělí...
A pak se převalujete a doufáte, že pořádně usnete.... a ráno zjišťujete, že usnout je asi nemožné...
A během dne pak zjistíte, že máte na jazyku uzel a že místo nervových elektrických vzruchů vám mozek funguje na hlemýždí posly, protože máte tak pomalý vedení, že je večer, než se vůbec probudíte...
Koktáte.... zapomínáte slova... nic si nepamatujete....
A čumíte do těch pitomejch papírů a křičíte : Kurva!
Jo... to bylo fajn pondělí...
A pak jsem šel spát... a zase jsem nespal....
Jupí!
Je úterní ráno, vstávám a jsem vděčný, že jsem aspoň chvíli nakonec spal...
Dost dlouho na to, abych byl schopnej dojít do školy a napsat si tři písemky.... no skoro....
při třetí umírám...
Jedu na automatický režim... píšu co kdo mele, nemyslím, čumím do zdi. Na emoce není energie.
Občas se zasměju, protože se zasmat mám...
Pak přijde písemka a já vydám všechno...
a pak zase útlum...
další písemka.... snaha vydat poslední zbytky šťávy.... kurva jak to nejde!
A poslední... ždímáte poslední kapičky, tohle je malá písemka... huh... huh... už to bude... ještě kousek... hotovo.

Přicházím domů.... učení na dva předměty přede mnou.... čumím, čumím, čumím... udělám si čaj... mám trochu síly, tak jdu do toho.... fyzika a matika....
FUJ!
A tak se učím... a nemůžu... fyzika sežrala všechno, na matiku se kouknu na dvacet minut, odkývám si, že to umím a chcípám únavou...
Víčka se zavírají... ale ještě není čas...c
ležím na zemi, hraje Sava.... a koukám na strop.... u stolu svítí lampička a dělá nádherné stíny.... sleduji stíny a divím se, jak můžu takovou krásu přehlížet den co den...
kouzelná chvilka klidu... poslední před tím závěrečným sprintem.... sprintem do cíle.... už nejde o výsledek, ale o to, abych to měl za sebou... když se to posere, už nic nenadělám... jen ať je to pryč....
Zbývá středa... bojím se jít spát, bojím se, že spát nebudu.... bojím se jít zítra do školy....
a mám strach, že ve čtvrtek stávka nebude a já se budu muset šprtat chemii...
Je to snad prokletí? Je to snad záměr? Vyždímat z nás poslední střípky duše a donutit nás zotročeně se plahočit pod bičem známkujících monster, jenž sebe nazývají učiteli? Trochu ohledu! Připadám si, že táhnu poslední kvádr na pyramidu... a pak můžu padnout do Nilu a nechat se odplavit do říše snů a pohádek....

Musím... poslední kroky a poslední krůčky... a pak můžu žít....
a mám strach.. bojím se prázdnin... budu pryč... nebudu vídat lidi, které mám rád.... budu pryč a pak přijdu, a nebudu mít čas... budu se opět plahočit pod biči učitelských otrokářů... a trousit krev, svou životodárnou sílu, na každém kroku za nesmyslným úspěchem, který je jen pitomým číslem v uzavřeném intervalu <1;5>
Ach.... už aby byl konec... konec téhle hry o ničem...

Dobrou noc vám přeje váš
zdrcený a umořený
grey.t
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama