close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Čáry máry pod kočáry

26. června 2011 v 17:29 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Téma týdne - magie. Před týdnem - vesmír. Předtím - stroj času. A podívám-li se na vesmír z toho mého oblíbeného úhlu pohledu (ezo-úhlu pohledu), pak je to ten veliký Vesmír plný lásky. Prostě poslední tři týdny se na blogu řeší záhadné věci, o kterých si většina lidí myslí, že nejsou. Stroj času... může být, nemusí být, konspirační teorii o tom už někdo určitě vymyslel.
Vesmír, ten asi být musí, ale co je vlastně vesmír, to jde taky těžko definovat...
A magie... s tou je to taky složité... takže schválně, co vyplodím na téma záhadné a obsáhlé...


Už od mala jsem věřil na úžasné záhadné věci. Jednou jsem se o půlnoci probudil a viděl jsem venku na stromě něco zeleného, co mělo tvar chobotnice.... a bál jsem se. Bubáci tehdy letěli, takže po nějaké době se z halucinace stala má oblíbená legenda o obří zelené chobotnici, která mě v noci chtěla zabít...
Bubáci byli vůbec moje parketa.
Věřili byste, že teta měla jednoho ve sklepě? Díky bohu, že mámina kamarádka i se svými dětmi přijela a u tety na chalupě se ubytovala. Teta má totiž chalupu hned vedle naší babičky. A tak jsem se, spolu s Davidem (jedno z dětí zmíněné máminy kamarádky), vydal ke sklepu. Ale ouha, bubák nebubák, teta vznesla nad sklepem čarovnou formuli - zákaz vstupu... schody byly strmé a teta měla strach, aby si někdo šikovný nezlomil vaz... Ale my, malé inventivní děti s myslí otevřenou, jsme našli způsob, jakým bubáka ze sklepa vyhnat. Košťata... teta měla spoooustu košťat... a tak jsme vzali košťata... ty malé smetáčky jsme naházeli do sklepa "na bubáka", těmi velkými jsme bubáka jen "šťouchali" skrz pootevřené dveře.
Když na to teta přišla, byla nasraná.
Takže své první boje s bubáky jsem úspěšně sváděl ve čtyřech letech.
Pak přišla škola, ale ta mi v příšerování nezabránila: kreslil jsem zrůdičky všemožných tvarů a barev, různě velkého ozubení, oočení, onosení a oušení... a v mé hlavě žili... a pak přišla ta duchařská sezóna... duchové byli všude a já viděl ducha za každým rohem...
Pak jsem, někdy ve dvanácti, začal zkoušet telekinezi... ale já, proslulý svou trpělivostí, jsem s tím seknul asi po dvou minutách...
A tak jsem pořád pátral, tohle téma mě prostě fascinovalo vždycky... a kam jsem došel?
No... až sem... a tady mám už na magii trochu jiný pohled. Magický jsou pro mě život a příroda.
Život je prostě zázrak, něco, co nedokážeme popsat a zachytit, protože je to zároveň nekonečně konkrétní i nezměrně abstraktní. Je to něco, co je jasné jako facka a přesto nám to stále uniká.
Život je pro mě kouzlo.... zázrak... hromada molekul není najednou jen hromadou molekul, ale celým živočichem, rostlinou...
A příroda, ta proto, že ne všechno považujeme za Život. Kámen spousta lidí nepovažuje za živý, i když něco živého v něm je... aspoň podle mě. A přesto, i kámen je kouzelný, nějak... Příroda ale nejsou jen kameny a hory... Příroda je magický, kouzelný celek, do kterého patří každý strom, každý živočich, každý klacík a kamínek....
Nedokážu to moc dobře vystihnout, ale magické to prostě je... zajděte si do lesa a na chvíli se zastavte a prostě jen tak vnímejte, co všechno je kolem vás....

Další věc je ale ta druhá magie, ne to kouzlo bytí, ale magie jako způsob ovládání prvku náhody, přírodních sil, myšlenek, energií. Tuhle magii já ale ponechám profesionálům, sám si zůstanu u své Přírody a Života... třeba někdy sám budu schopný udělat menší větřík... (a tím nemyslím flatulenci).

Nakonec ta magie, kterou jsem provozoval ve čtyřech letech se smetáky byla nejzábavnější...

Hezký den
grey.t

PS: Právě jsem myslím stvořil absolutní vejblitek (odborný pojem označující článek či výrok, který nemá žádnou výpovědní hodnotu, strukturu, ani nápad)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teen Teen | Web | 26. června 2011 v 18:49 | Reagovat

Tak "vejblitkem" bych to určitě nenazvala, smysl to má. Takový okamžik v lese vlastně musí být magický, ale doteď jsem nad tím nepřemýšlela.
Co se týká mě, bubáky jsem nikdy nehledala, jen jsem se neskutečně bála malé čarodějničky, která nám visela z lustru. Představovala jsem si, jak v noci obživne a něco mi udělá. :D

2 ilovemyzoo ilovemyzoo | Web | 26. června 2011 v 19:02 | Reagovat

Dost dobré jo a běž please na muj blog!!:D

3 Jasmína Jasmína | Web | 26. června 2011 v 19:20 | Reagovat

Náhodou.., skutečně povedené.
Zase jiný úhel pohledu- to se cení. Neboj, nejsi jediný, kdo "bubákoval" a pak na něho byli dospěláci nasraní :D..

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. června 2011 v 20:16 | Reagovat

[1]: Podobné démony jsem doma taky míval :) Ale mě děsilo i náhodně rozházené oblečení :D

[2]: Díky, máš zajímavý blog, zvířátka mám rád :)

[3]: Děkuju :) Tak to mě těší, že na tom světě nejsem úplně sám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama