Tak umím další Hlaváčkovu báseň... kdykoliv je začnu recitovat, mám dobrý pocit, tak se jich chci naučit co nejvíc.... vedle Violy a Rozkvetlého smutku teď umím i Hoboj (Hrál kdosi na hoboj).
Jsem na sebe hrdý, nehledě na to, že když zrovna neusínám, tak se v poslední době mám asi nejlépe za poslední rok tři čtvrtě rok :)
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl... nezní to nádherně? Člověk má pocit, jako by to bláto a hlínu na pobřeží cítil, zní všude ten vlhký zatuchlý tón, přinášející rozechvělou zoufalost... můj milovaný Hlaváček je prostě génius....
Hrál kdosi na hoboj a hrál již kolik dní,
hrál vždycky na večer touž píseň mollovou
A ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všechny ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.