Červen 2011

Mizím

27. června 2011 v 23:19 | Grey.t Dreamer
Mizím, na tři týdny, do Francie.... mějte se tu hezky.... s velkou pravděpodobností se vrátím a trochu pojednám o zajímavém výletu :D
Au revoir mes amis

grey.t (nebo spíš gris.t)

Čáry máry pod kočáry

26. června 2011 v 17:29 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Téma týdne - magie. Před týdnem - vesmír. Předtím - stroj času. A podívám-li se na vesmír z toho mého oblíbeného úhlu pohledu (ezo-úhlu pohledu), pak je to ten veliký Vesmír plný lásky. Prostě poslední tři týdny se na blogu řeší záhadné věci, o kterých si většina lidí myslí, že nejsou. Stroj času... může být, nemusí být, konspirační teorii o tom už někdo určitě vymyslel.
Vesmír, ten asi být musí, ale co je vlastně vesmír, to jde taky těžko definovat...
A magie... s tou je to taky složité... takže schválně, co vyplodím na téma záhadné a obsáhlé...

A stojí za to žít!

20. června 2011 v 14:34 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Tohle je asi spíš pro mě, abych si to připomněl, pokud budu zase někdy "dole".... ale snad už budu jen "nahoře" :)
Nemůžou na mě, nikdo mi nemůže ublížit... protože svět bude krásnej furt :)













Krásný den, plný života :)

grey.t

Řeč zvířat

20. června 2011 v 13:42 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Ahoj
dneska bych chtěl něco napsat, protože už je čas... :D
A tak mě napadlo... když se kouknu na moje zlatíčko, na jediného tvora na světě, na kterého šišlám... tedy na svého psa (west highland white terrier! :D nebo prostě vestík).... tak je jasné, že o tom musím napsat... o tom, že zvířata mluví.
Jako nejjasnější důkaz můžu udat svůj sarkasmus... tedy aspoň tu špetku sarkasmu a ironie, kterou mám v krvi... protože i když je to k nevíře, nejvíc mě toho naučil můj pes. Občas se mu prostě podívám do očí a už to vím. Všechno, co si myslí právě v tuhle chvíli.... když dělám kraviny a on se koukne, jasně říká suchým tónem: "Kdybych měl prsty, volal bych Bohnice...." A když mi je smutno, stačí jeden pohled jeho upřímných očí a hned je mi líp.... je to jako nekonečná databáze emocí... ale kdykoliv se mu podívám do očí, je mi jasné, že mluví. Očima.... a doplňuje to mručením a celkovou "gestikulací" (vrtění ocasem, vrtění celou zadní polovinou těla, tření čumáku o koberec...).
Možná je to prostě tím, že s ním tak dlouho žiju.... ale podívejte se na zvíře, co máte doma.... je přece jasné, že k vám mluví, ne? :)
Spousta lidí mi nevěří, že psi se umí usmívat, ale oni to umí.... jen je asi musíte víc znát.... ale mluví, mluví, usmívají se, milují, uklidňují, pomáhají.... asi vám neporadí s neurčitým integrálem ani s druhou derivací, ale emocionálně vás podpoří právě když to potřebujete.... jen je musíte občas podrbat, nakrmit... nechat je spát v posteli... prostě je hejčkat :P nevrlý pes = špatný pes... pes spící v peřinkách, jedící spoustu dobrot, drbaný na požádání = spokojený pes = dobrý pes
Já si dovolím tvrdit, že v dnešní době nám domácí mazlíčci poskytují přesně to, co nám moderní styl života poskytnout nemůže... doba je uspěchaná, ale kdo celý den spí na gauči, toho spěch míjí. A tak to je.... asi proto je máme rádi.... protože nejen že mluví, ale oni nám pomůžou kdykoliv to potřebujeme :)

PS: není lepšího posluchače, než je domácí mazel... pravděpodobně nic nevyžvaní a tak mu můžete říct i to, co si mezi lidmi musíte nechat pro sebe.... a i když mu řeknete cokoliv, má vás rád...
(Ano, mám svého psa opravdu velmi rád... při depce neni lepšího přítele, než hafana... drbání za ušima je prostě hrozně terapeutické :P)

grey.t

Fantazijní rakovina

15. června 2011 v 23:38 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Tak... přišlo to. Po dvou letech, co se zdálo, že tohle je definitivně pryč. Jméno fantazijní rakovina jsem zvolil proto, že se jedná o bujnou fantazii, až zhoubně bující. Začne to nevinnou souvislostí, kterou pak začnu rozvíjet, domýšlet, dávat do souvislosti s dalšími věcmi (i když to kolikrát ani nesouvisí) a nakonec končím u představy, která by hrdě mohla nést označení konspirační teorie, přestože se týká jen mého osobního života...
"Držte se při zemi a nesněte tolik"... jedna z rad, které ke mě přišly od více lidí.... Protože takhle to holt končí...
Někdy to není špatně, ale co pak, když důvěra selže?...
Kdo bude stát po mém boku, když mi fantazie rozvrátí všechna přátelství....?

Vyčerpání, shon a kouzelné chvíle klidu

14. června 2011 v 21:13 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Blíží se konec roku, chvíle, na kterou se všichni školáci těší deset měsíců, od prvních dnů v září až do posledních dnů června.
Blíží se konec a zvyšuje se napětí. Tlak na studenty je vyšší a vyšší, všichni dohání písemky, všichni píšou testy...
už jen dva, už jen dva...
wow...
už jen dva.
A pak... bude konec?
Asi, snad.
Ale radši začít na začátku....

Něco jako básnička

7. června 2011 v 20:17 | Grey.t Dreamer, spolužačka Maruška |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Hodina češtiny, pondělí, odpoledne. Venku je vedro. Na stole leží papír s básněmi Halasovými. Nuda...
Zrodil se nápad! Na složený a rozložený kus papíru jsem napsal spolusedící Marušce: Napíšeme básničku?
Maruška se smála. Odepsala: Začni.

Tak jsem začal... a vzniklo úžasné a pozoruhodné veledílo, které místy nedává smysl... konec byl dopsán dnes, během "základů společenských věd"... i při makroekonomice může být sranda :P

Tak se připravte a pokud jste nároční čtenáři, raději zatněte zuby...

Cítím Jí!

6. června 2011 v 23:17 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro víru a duchovno
A nejen to... Slyším jí! Hřmí, úžasně a fenomenálně, že si přijdu jen jako malinké nic v porovnání k tomu majestátu!
Já Jí miluju! Matku Přírodu! Woohoo! Já Jí miluju!
Vyběhnout za takové menší průtrže mračen jen tak na ulici, v triku a kraťasech... a pobíhat po sídlišti... není nic lepšího.... MILUJU JÍ! Já si nemůžu pomoct :)
A miluju déšť :)


zmoklý a Matkou Přírodou políbený
grey.t

Jak na tom vlastně jsem...

6. června 2011 v 22:56 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Jsem pohan, nebo ne? Jsem duchovně založený, nebo ne? Jsem hluboký, nebo povrchní? Jsem vůbec člověk? Jsem blázen? Jsem mimoň? Jsem depresivní? Jsem v rozvoji? Jsem v prdeli?
Bůh ví... já ne. (oblíbená fráze)
Zítra jdu opět k psycholožce. Třezalkový čaj jsem si furt nekoupil...
A jak na tom vlastně jsem? Já netuším.... netuším už, na co věřím a na co ne, netuším, jestli mám snít nebo ne.... nemám ani ponětí o ničem...
Cítím jí, nebo jsem prostě jenom šťastný? Umím vůbec zpívat? A proč mi někdo říká, že mám krásný hlas a že se tomu mám věnovat, a jiný radí, ať nikdy nezpívám?
A proč mám stále větší problémy udržet se ve škole... ne známkama, ale docházkou.... nemám chuť dál ostřihávat svojí svobodu a sedět doma a učit se celé věky... chci jít ven, když je krásně, ne jen když mám zrovna čas...
Nechci promarnit život, je krátkej, nikdo neví, kdy ten jeho skončí... co když mě zítra srazí auto a já zemřu s pocitem, že jsem si ten zatracenej život ani pořádně neužil?
Ať je tam nahoře kdokoliv, prosim ho o pomoc... ale s čím? Bůh ví...
Dneska jsem jí cítil... nebo taky ne, ale chci, aby to tak bylo, proto to tak je... cítil jsem jí, a te´d jsem unavený... měl bych chodit spát.... dřív...
Venku je krásný vzduch...
Jsem asi ztracený.... mám strach, strach ze všeho.... strach z ničeho... .mám vůbec strach?
A věřím vůbec ještě? Proudí v mých žilách stále zelená krev? Nebo jsem už jenom ten sežranej depresivní melancholik s uhaslým plamenem naděje?... se spícím, plamen naděje opravdu uhasne až jako poslední... definitivně.... ale spát může sakra dlouho...
Asi je to tou únavou.... ale je léto, je krásně, Ona je se mnou.... piju svojí levandulovou vodu.... (jednoduchý návod: urvete levanduli, hodíte jí do skleničky, zalijete vodou, studenou, a necháte dloooohou louhovat.... já už jí mam ve skleničce tejden, furt je zelená, a voda po ní chutná skvěle.... snad to neni jedovatý.... )

No tak dobrou.... :D
grey.t

ezo-tady, ezo-tam, ezo kam se podívám...

5. června 2011 v 21:51 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro víru a duchovno
To je tak... když člověk vnímá duchovní věci jako nějaký bonus... jako něco krásného, doplňujícího a obohacujícího... Asi nejsem dost velký nadšenec duchovna, ale tohle mě prostě vadí... Ezo-tady, ezo-tam, ezo kam se podívám.... Aneb když za vším hledáme ezoteriku, okultismus, duchovní příčiny... a proč by to prostě nemohlo být normální?
Možná jsem magor, a možná mi hrabe. Ale když mám úzkost, tam mám snad úzkost ne? Já už vážně nevím...
Bavím se s kamarádem, který se zajímá o psychologii a duchovno... bavím se s ním o svých pocitech... a tu na mě vyskočí "Máš asi psychospirituální krizi!", načež není schopen nijak vysvětlit, proč mám zrovna psychospirituální krizi a ne úzkost... a najednou další jobovka: "Zkoušel jsi psychoenergetická cvičení?"...
Zlato, ne nezkoušel a ani je zkoušet nebudu.... já nejsem akvárium na lovení senzací! Já jsem obyčejnej člověk... jako vy, jako každej... proč bych měl mít psychoSPIRITUÁLNÍ krizi? To nemůžu mít jednoduše úzkostné a depresivní stavy? A proč by mi měla pomoct práce s energií víc, než to, co pro to dělám... od určité chvíle pracovat s energií odmítám... hledám cestu ven sám, obyčejnou cestu lidskou, ne cestu ezoterickou...

A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl...

1. června 2011 v 22:22 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Tak umím další Hlaváčkovu báseň... kdykoliv je začnu recitovat, mám dobrý pocit, tak se jich chci naučit co nejvíc.... vedle Violy a Rozkvetlého smutku teď umím i Hoboj (Hrál kdosi na hoboj).
Jsem na sebe hrdý, nehledě na to, že když zrovna neusínám, tak se v poslední době mám asi nejlépe za poslední rok tři čtvrtě rok :)

A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl... nezní to nádherně? Člověk má pocit, jako by to bláto a hlínu na pobřeží cítil, zní všude ten vlhký zatuchlý tón, přinášející rozechvělou zoufalost... můj milovaný Hlaváček je prostě génius....

Hrál kdosi na hoboj a hrál již kolik dní,
hrál vždycky na večer touž píseň mollovou
A ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všechny ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.