close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zrada!

18. května 2011 v 17:50 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Znáte to... obklopíte se lidmi, o kterých předpokládáte, že jsou těmi nejlepšími přáteli. Věříte jim, spoléhate na ně, myslíte, že vás nikdy nezklamou, že budou vašimi přáteli na věky věků, protože to je přece základ přátelství....
Ouha.
Někdy se to nepovede. Asi se rozhodnu za nejlepšího přítele považovat Wolfiho (Wolfganga Amadea Mozarta). Ten nemůže zklamat, protože je už mrtvej, a pokud od něj budu očekávat víc, než už udělal (resp. když budu očekávat, že mezi jeho díly najdu nějakou hudbu, co právě potřebuju), nemůže mě zklamat, protože nemůže už nic udělat a co udělal, to udělal... A veškerá má očekávání zklamou sama sebe.
A ještě je tu samozřejmě pár osob. S jednou počítám, protože pro mě udělala hodně. Možná víc, než sama ví.... A s druhou jsem nějak nepočítal...
No prostě...


... mi od některých jedinců chybí jakákoliv odezva. Nemám problém s tím, když mi někdo nepíše. Mám problém, když jsou to lidé, kterých si vážím a považuju je za přátele. Mám problém, když mi takový člověk neodepisuje, mám problém, když vůbec nereaguje na to, co říkám. Samozřejmě, možná má své důvody, ale zabilo někdy někoho napsat : "Promiň, nemám čas."? Já bych řekl, že nezabilo! A zmíněné osoby by to taky nezabilo.
Asi bych se měl opravdu spoléhat na jiný druh lidí. Na lidi, které potkávám každý den ve škole, a ne na ty, se kterými se s trochou štěstí vidím jednou za měsíc, nebo za čtvrt roku... nebo za půl....
Asi bych se měl vlastně vůbec vysrat na nějakou elektronickou komunikaci.
Ne, vážění, ne. Pokud někdo z mých drahých přátel čte tenhle článek (doufám, že všichni), ať si zapíše za uši, že já nejsem hadr. Já nejsem na to, abyste se mnou zametali podlahu a pak mě hodili do pračky a do ždímačky... Nasrat kurva!
Netýká se to všech.... Ale některých ano. A nemá cenu psát, kterých ano, oni určitě budou vědět. Ale pokud tohle bude číst slečna, jejíž jméno začíná na M., tak ji ujišťuji, že ona to není (kdyby si to náhodou myslela)... Ona jediná :D

Ne kruci, je to zrada! Já se snažím komunikovat, zahajuju komunikaci, snažím se udržovat komunikaci, snažim se podněcovat komunikaci... A hovno z toho!
Tohle prostě nemá cenu drazí vážění. Pokud něco nebudu potřebovat, nebudu vám psát jako první. Možná, že vám to ještě mozečky nepobraly, ale já nejsem stroj a potřebuju nějakou odezvu, abych ujistil své doměnky. Já už vážně nemam chuť psát si s lidma, kterým na mě očividně vůbec nezáleží. Jejich slova sice mluví jinak, ale činy říkají toto. A slova... no... slova nikdy nemají takovou váhu jako činy. Já nemám chuť poslouchat slova co jsou prázdná. Jen pár osob se opravdu stará, když mi něco je. Ano, jsem jim vděčný a nemusí to být všichni, ale když je to vždycky jen jedna osoba a nikdo jiný....
Díky bohu za Wolfiho.
Na světě je tolik krásných věcí, a já se nechám srát pochybnými rádoby nejlepšími přáteli? Už ne, prostě nechci...
Mám vás rád, proto mě to tolik sere.
Asi vypadám jako troska, ale kruci když nemůžu psát depresivní statusy na facebook, tak si to někde musím kompenzovat ne? Proto píšu nasrané a depresivní články na blogu.... (aby mě nějaký hezký a milý začátek).
Já vlastně ani nevím, co je to přátelství. Ale vím, že na někoho se můžu spolehnout a když mám mindrák nebo serák (jako že mě něco sere), nebo prostě depku, tak to někomu říct můžu a ono mě to pochopí. Někomu to říct můžu, ono mě to pochopí, ale samo se nikdy neozve... někomu to říct můžu, ono to nepochopí a taky se neozve samo od sebe.

Asi jsem vám úplně uprdele, drahá trojko mých přátel... No tak si svoje kecy sdílejte s někym jinym... Já vim, že nejsem nejlepší kamarád, že se neumím bavit a dělat si prdel z věcí tak, jako vy. Já vím, že jsem v komunikačních schopnostech ještě v pravěku, ale kurva snažim se, aspoň se snažim, vy možná dokážete komunikovat jak bozi, ale serete na mě!

Jdu se urazit a budu pasivně rezistentní, jako Palackej.
Stanu se intertním, alespoň vůči lidem, kteří si to zaslouží. Ne-re-a-gu-ji.

Ale dneska je krásně... Když koukám z okna na to chmýří z topolů a tak, mám chuť se taky vznášet v tom větříku... a cítit tu vůni vzduchu a poslouchat živě ten zpěv ptáků... ale se serákem to nějak nejde... navíc mam za chvíli housle....

mějte se, drazí přátelé i nepřátelé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelaide Adelaide | Web | 28. května 2011 v 22:14 | Reagovat

:-(( Hodně depresivní článek. Abys věděl, začnu se ozývat sama od sebe. A prosím, nepřestávej se bavit s lidmi, s kterými se vidíš jednou za čtvrt roku, jsou rádi, že jsi součástí jejich života a asi by nevěděli, co by si bez Tebe počali :)) Ale to jsou asi jen podle Tebe jen slova...

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 29. května 2011 v 0:42 | Reagovat

[1]:
Ne... to ne... s tebou se vídám i častěji a myslím, že jsi asi vážně nejlepší/jedna z nejlepších :)... ale oni... já nevím, u některých lidí mám prostě pocit, že jsem jim úplně ukradenej a že se se mnou baví jen proto, že jsme přátelé, a přátelství je pro ně spíš nějaká podepsaná smlouva o tom, že se k dané osobě chováme mile a tvrdíme jí, že jsme přátelé, ale pokud si o to sami neřeknou, tak na ně kašleme... ty taková nejsi... ale některý se tak chovaj...

3 hel hel | 7. června 2011 v 17:15 | Reagovat

Mně se zdáš fajn,třeba ti pomůže, že "friends are born not made", takže přátelství s Wolfim je vlastně docela pocta, ne? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama