Co miluju na hudbě.... je to, že se můžu ponořit. Aspoň v té klasické...
Posuďte sami, pokud tedy máte klasiku rádi:
Po chvíli poslechu se můžete úplně ponořit do tónů. U téhle krásné sonáty je to úžasné, protože zde máte jen dva nástroje, jejichž zvuk nesplývá. Housle a klavír k sobě nádherně pasují a přesto má každý z nástrojů jiný zvuk. A když hrají dorhomady, je to nádhera.
A můžete se dokonale podořit do harmonie tónů. Do všech těch detailů, do té souhry, každý tón prožívat a poklidně se pohupovat v křesle, nebo na židli...
Každý tón mnou chvěje a cítím ho. Je to nádhera.
Co miluju na klasice je, že jí můžu poslouchat kdykoliv. Když mám depku, když mám dobrou náladu... Nevybuzuje, ani neutlumuje. Ne tak extrémně jako jiná hudba, po které mám euforické záchvaty. Tohle je jiná krása. Hebká a něžná a křehká. Harmonická... souznějící. (Jistě, je spousta skladeb, které znějí příšerně drásavě, ale to je taky jistá harmonie, podle mě).
Je to prostě nádhera, pohupovat se a snít, být unášen na vlnách tónů klavíru a houslí. Najednou najdete klid, čas posadit se a jen tak se dívat z okna a poslouchat. A usrkávat čaj z hrnečku, nasávat jeho vůni. Brečet, nebo se usmívat, pokyvovat hlavou, nebo jen spokojeně poslouchat. A být, žít, cítit.
(tohle není návod, jak poslouchat, ale spíš popis vlastního poslechu a pocitů)
Na chvíli zapomínám na každodenní shon, na žabomyší války lidského života, na pitomé chvátání, na všechno to, co mě teď prostě vůbec nenapadá.
Zapomínám a vznáším se.
A pokud máte za okny topoly, tak je to ještě krásnější. Teď z nich lítá to chmýří a je to vážně kouzelný, když k tomu hrají housle a piano. Jako by to chmýří tančilo a poletovalo do rytmu hudby.
Je to krása, ponořit se do tónů, vniknout do jejich kouzelné říše a plout na vlnách hudby, kolébán a objímán jejími vodami, tvořenými z tónů a akcentů a pomlk, ve stakátech, spikátech, legátech a pizzikátech...
A je krásné, když vám hudba vibruje stolem a vy položíte ruce a cítíte i to chvění.
Nadechnout, usmát se a poslouchat a žít.
To je prostě dokonalé....
grey.t
Znám euforické záchvaty pod vlivem hudby, ale když se cítíš z jiných věcí víc mrtvý než živý, je záchvat euforie takový malý důkaz, že jsi ještě neumřel:)