close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Úplně "úžasný" den čili život mé drahé osoby

2. května 2011 v 23:01 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
A je tu pondělí, kdo by neměl rád pondělky že? Ranní vstávání a cesta do milovaného ústavu zvaného gymnázium.... A pak spousta velice krásných a naplňujících zážitků, jako například úžasná hodina a písemka z matematiky, ze které jsem měl celý den tak velkou radost, že mi to až bylo u pr*ele. No a pak ta úžasná nálada plná skrytých souvislostí...
Kdybych se náhodou dnes nezbláznil, asi bych se z toho velice těžko vzpamatovával... ale asi ne tak těžko, jako se budu vzpamatovávat z toho, že mi asi vážně hrabe...


A to dost vážně... ono, dávat věci do souvislostí není špatné, ba naopak.... dokud tam nějaké souvislosti jsou... ono pak přijdou vlastně úžasné souvislosti typu: Tyjo, tohle mi úplně připomíná tamto, kruci, tam je jasná souvislost.... ale... vždyť to vůbec nesouvisí! Proboha co to je?! Jak mě může vůbec něco takovýho napadnout?
Další skvělé a neopominutelné chvilky mého dne, spočívající v extrémních výkyvech nálad od mírné deprese až k nemírné euforii, a zase zpět, snad raději opominu, i přes jejich nesmírnou (mimochodem, jako malý jsem si myslel, že se říká vesmírná, ne nesmírná...) neopominutelnost.
Díky wowku jsem si vypařil mozek, ten krásný mozek, co už dokonce snad začínal jevit známky práce... zavřít oči a vidět wowko, to je na nic... nehledě na to, že wowko není reálné.... což je vlastně dobře, protože takový déšť ve wowku není nic oproti skutečnému dešti, který byl dnes... Promokl jsem až na ponožky, což znamená, že jsem konečně zmoknul, protože dokud nemám mokro v botách, tak to zmoknutí rozhodně není.
A tehdy jsem se cítil úplně free a cool....
Stand up and feel the wind breathe deeply and feel alive... It is fantastic, isn't it?
No.... což mě ovšem brzy přešlo...
A pak to zase lítalo od euforie k mírné depresi, a mezi tím mě chytaly naprosto neadekvátní záchvaty smíchu, nebo zoufalství, nebo obojího najednou, což bylo asi nejlepší, protože jsem byl tak zmatenej, že jsem ani nevěděl, co se kruci děje.
Nooo....
Dělo se asi hodně, ale já nic nezaznamenal
Mimochodem, prej zabili Usámu.... zjistil jsem, že tento fakt mě vůbec nepřekvapuje, neudivuje, ani se mé osoby nijak nedotýká. A pojem má osoba, tak velice neosobní, používám proto, že se vskutku cítím velice neosobně.... vlastně mám pocit, že všechno kolem mě je jenom illusion.... ale úplně.... protože papír se vzorcema na matiku ten pocit opravdu vyvolává... stejně jako stůl s nesmyslnou kompozicí umělohmotného jelena z nějakého substitutu kindervejce, alobalové kuličky, která není kulatá, propisky, gumy, žloutku kindervejce, flashky, ořezávátka a hrnku....
Takže vám všem nyní oznamuji, se vší láskou, ke které mám momentálně přístup (počet lásky rovná se prázdné množině).... se všema vašema názorama si můžete jít vylízat prdel, protože jste jen výplodem mé fantazie a vlastně vůbec neexistujete, stejně jako nic dalšího v tomhle světě... teda až na mě samozřejmě, protože já mám tak nějak pocit, že jsem.... sice moje bytí stojí úplně za p*ču, ale pořád vím, že jsem... což je poněkud lepší, než mít pocit, že nejste.... bohužel někde v hloubi duše vím, že jste.... ale to nic nemění na tom, že váš názor mi je u prdele.
Inu, drazí přátelé.... design je moc modrý a ne zelený, což vadí jednomu, design je hroznej, což vadí druhýmu, záhlaví je jako pěst na oko (i když teď už ne), což vadí (vadilo) třetí.... no, to je mi vážně líto, ale mě se to KURVA líbí! Jsem pyšnej, že sem udělal aspoň něco, a jsem vám velice, opravdu velice a hluboce, tak hluboce a velice, jak jen dokážu, vděčný za vaši milou podporu.
Vtipné by mohlo snad být, že jsem chtěl napsat článek, kde bych vám všem, mí přátelé, poděkoval za všechno, co jste udělali pro mou skvostnou osobu.... tedy pro mne samotného, v celé mé kráse, záři a dokonalosti. Inu.... berte toto jako děkování zahořklého a životem sešlého osmnáctiletého mladíka, který momentálně není většího výrazu vděčnosti schopen. Jednoduše řečeno: Máte námitky? Vyližte si prdel od konečníku až červovitému výběžku slepého střeva, tedy apendixu, a klidně ještě hlouběji.
Věřte mi, samou láskou k vám by zamrzlo celé světové vodstvo. A to není výraz nenávisti, jen momentálního láskyplného rozpoložení mé dokonale a vroucně milující osoby.
(PS: Pokud někomu ještě nedošlo, že tohle je výlev depresivní mysli, tak by si to měl uvědomit a brát na to ohled, popřípadě odejít a svými laskavými a dobře míněnými námitkami se zadusit)
Inu, mám tu pár skvělých témat k zamyšlení, a protože jsem krásně rozepsaný, podělím se o ně s vámi, mí nejdražší pravidelní čtenáři, kteří velice pravděpodobně neexistujete, a pokud snad jste existovali do dnešního dne, pak tento článek vás zajisté odradil můj krásně modrý blog se záhlavím jako pěst na oko a hrozným designem opět navštívit, snad jen za účelem napsání nějakého velice milého a povzbudivého (čti jízlivého) komentáře, který může být mnou klidně velice mile, nikoliv však povzbudivě (čti za nezměrného nasrání) smazán.
Prvním tématem mé pokřivené (ač toto není adekvátní výraz pro momentální zcvoknutí, budu si muset s tímto výrazem vystačit, protože se mi pravděpodobně velice zamlouvá) a naprosto mimoňské mysli je trefná úvaha o tom, jak souvisí video, ve kterém figuruje náš učitel, s dílem Odložených případů, nazvaným Cesta. Snad jen tím, že se v obou vyskytuje otázka smrti... Inu.... jak souvisí? Nijak! A přece mám pocit, že souvisí víc, než cokoliv jiného.... asi díky tomu, že ta souvislost je tak nicotně nicotná, až je podstatná.
A pak mě napadá další úžasná otázka, a to otázka vyvolaná hlubokým poselstvím výše zmíněné epizody odložených případů, tedy otázka "Pro co žiju, co by se stalo, kdyby mi to někdo vzal?" Žiju pro tolik nepodstatných věcí, že mi je špatně, jen na to pomyslím... a kdybych skončil zavřený ve sklepě, inu, asi by mě opustil smích i hudba i slunce i déšť i vítr i přítelé... a kdo, či snad co by se mnou zůstalo? Snad jen mé vzpomínky a deprese.... a naděje, jenž umírá poslední, a jejíž čas se neustále blíží... A stejně snad nikdy nenastane. Nežiju pro jedno jediné, a to pro sebe.... a právě proto pro sebe žiju nejvíc... vůbec si nerozumím, a přesto se dokonale ztotožňuji se vším, co mě napadne.... Tak dokonale, až se od toho distancuji.
Další hlubokomyslnou otázkou je bytostná otázka všech nás zoufalců a zoufalek.... a to Proč si někdo může najít partnera (holku/kluka/cokoliv jiného, např. psa, kočku, rybu, fetiš, výfuk, hovno... úchylek je spousta a my jsme přece velice tolerantní), a někdo (tedy ve vztahu k tazateli, který mě na tuto otázku přivedl "JÁ") ne?
Odpověď není jednoduchá, a přesto je to otázka více než obvyklá. Nabízí se několik odpovědí:
1) nikoho nechcete a nevíte o tom
2) jste hnusný, nechutný a vaše povaha stojí za hovno (díky bohu, nikoho takového neznám)
3) jste až moc dokonalí (takovou znám jednu osobu a je tak dokonalá, že je to až vada na kráse)
4) osud
5) karma
6) vaše nevědomé rozhodnutí
7) vesmírný zákon přitažlivosti - jste zoufalí - máte hovno
8) Prostě to tak je a bylo by lepší se s tím smířit a prostě se na to vysrat, popřípadě si vsugerovat, že nikoho nechcete
9) Mě nenapadá, proto nebudu pokračovat ani bodem 10) a rovno se přesunu k další otázce.

Má poslední otázka je, proč jsem se rozbrečel při poslechu American pie od Dona McLeana při vzpomínce, že tuto písničku jsem intenzivně poslouchal (ať už hrála v rádiu nebo jenom v mé kebuli), ve stejnou dobu, kdy jsem objevil Marka Chadbourna. Je to snad proto, že se můj život tehdy začal měnit k lepšímu a prohlubovat? Hohó!

Inu.... snad by byl už vhodný čas se s vámi, mí drazí a milovaní čtenáři, rozloučit, neb má dokonalá nálada právě dosáhla svých mezí a chystá se k dalšímu vyvrcholení.... Tedy až sem vedl můj trapný pokus o jízlivost vůči celému světu a zvláštně pak vůči lidem, kterým na mě záleží ,tedy mým přátelům. Pokud je tak po napsání tohoto článku ještě smím zvát.... A pokud se má situace bude vyvíjet alespoň trochu dobře, pak snad zůstanu navždy sám, opuštěný a v depresi.
Inu, život je sladký, tak si ho užívejte, dokud ho máte, protože je dost možný, že brzo se něco posere, a s trochou štěstí budete tuzí jak zaschlé holubí hovno.
Dobrou noc, sladké sny a sdílejte mé nekonečné nadšení ze života.
Váš drahý a milovaný
grey.t
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama