Sedím v pokoji, je tu zhasnuto, svítí jenom monitor počítače a lampička u stolu. A z reproduktorů hrají staré vykopávky, hudba, kterou poslouchala moje babička.... A kolébám se do rytmu.
A mám takový zvláštní pocit. Ani smutný, ani veselý. Pocit smíření a klidu. Jakoby všechno bylo, jak má být. A teď to vypadá, že z české scény přejdu k Sinatrovi.
Občas vážně nechápu, proč tohle neposlouchám.... je to takový krásný... klidný, milý. Člověk se může kolíbat a utíkat myšlenkama....
Mám pocit, jako bych ani neseděl na židli. Všechno je takový krásný, správný. A všude je tu pocit, že všechno je správně. Všechno je teď jak to má být.
Mám to tu rád. Svůj pokoj, svojí postel, stůl s počítačem.... svojí kytaru, svojí konvičku na čaj. Všechno sem patří. Jsem doma, jsem sám sebou.... kolíbám se v rytmu.... a myšlenkama jsem úplně mimo...
Ono to asi ani moc nejde popsat. Oáza klidu v chaotickém běhu života. Mám pocit, že stojím pevně na zemi, a zároveň že jsem v oblacích.... najednou nejsou žádné starosti. Co se stalo stalo se, co se stane je ve hvězdách a co je teď je klidné jak jezerní hladina v bezvětří. A zrcadlí se na ní měsíc... A přes celý ten klid je to všechno plné života. "Mám chuť se vznášet...." no... možná se i vznáším....
jsem rád, že jsem. Jsem rád.
Klid, mír a lásku Vám přeje
grey.t