close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Metro hrůz

28. května 2011 v 21:43 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Miluju sny. Ale někdy jsou opravdu zvláštní... a někdy jsou hrozné... I když zase tak hrozné, zažil jsem takové, po kterých jsem se budil zpocený a se zalepenýma očima. Děkoval jsem bohu, že už se mi nic nezdá...
A pak se někdy člověku zdá sen.... který ukazuje i ty věci, které se normálně neukazují... docela prostě a děsivě.
Bohužel si sny nepamatuju dost na to, abych to vypověděl lépe....
Už to bude pár měsíců, co se mi zdál sen o mě samotném, sen, který mě vyděsil a zároveň uspokojil...
sen o metru, o vraždách... sen, který mě donutil zamyslet se nad tím, čeho jsem opravdu schopný, a co jsem vlastně za člověka...
Sen, o který se pokusím podělit...


Byla noc, i když jsem neviděl na nebe, takové věci prostě nějak víte. Aspoň ve snu...
Nejdřív v metru byli lidé, ale pak už tam nebyli... asi někam zmizeli, odešli... bůh ví...
Byl jsem tam já. Já a pár mých kamarádů, kteří se ale nepodobali nikomu ze skutečnosti, nebo si jejich vzhled ani totožnost jednoduše nevybavuji...
A byli tam lidé. Nevinní lidé, které jsem já chtěl krvavě zabít, za pomoci mých přátel.
Byli naskládaní na koleje metra a já čekal, až metro přijede.

A v hloubi černočerného tunelu se objevilo slabé malé rychle se blížící a zvětšující světlo. Vlak přijíždí.
Na kolejích leží lidé a já si uvědomuju: Ale vždyť je to zabije! Proboha!
"Zastavte to! Zmáčkni ten čudlík!" křičím na nějakého kamaráda. Mačkám nakonec tlačítko na zastavení metra, které je přímo na té čáře... Všichni klečíme a koukáme na koleje.
Vlak začíná brzdit a nakonec téměř zastaví, a jede hrozně pomalu, ale nezastavuje.
Stále hledíme na koleje, vlak najednou zprůhlední, je vidět, jak kola uřezávají lidem ruce a nohy.... myslím, že tam ani není moc krve. Ale je tam bolest. A v tu chvíli si říkám: Panebože, za tohle mě zavřou! Co já budu dělat?
Bojím se zodpovědnosti a utíkám, mizím...
Vím, že budu pikat...

Vidím v metru člověka na vozíku.

Jsem úplně jinde, za naším barákem. Snažím se dostat k o rok mladší staré známé, utíkáme s ní přes budovu, která stojí na úplně špatném místě, a skrz tuto budovu (skrz malý otvor, asi na větrání) se máme dostat k ní.
Jsem u ní, souložíme.

Pak se ještě něco děje, ale už si to nepamatuju.

Probouzím se a cítím se hrozně. Zabil jsem lidi, zmrzačil jsem je.
Je tohle všechno ve mě? Opravdu můžu zabít? Já vím, že můžu. Je to samozřejmé.
Možná že to nezní hrozně, ale zkuste si nechat zdát takový sen, s příšernou atmosférou. Sen, ve kterém se dějí věci, které se nedějí ani ve vaší fantazii. A zároveň zjišťujete, že tohle všechno ve vás je... všechna ta nenávist, krutost a touha vyhnout se zodpovědnosti. A zároveň požitkářství... Spousta vlastností, které si vůbec nepřipouštíte.
A já si je připustil, neměl jsem na vybranou... Na poslední chvíli jsem ale zastavil vlak, chtěl jsem všechno zachránit, ale už to nešlo... A kdo byli mí přátelé? Proč mi byli natolik oddaní, že mi pomáhali házet lidi pod metro? Proč mě radši nezastavili? A proč jsem metro zastavil já, a ne oni?

Dnes v noci jsem se tam vrátil...
Byl jsem v metru, s někým. Byli tam lidé.. .bylo to to samé metro, ale to jsem si uvědomil až ráno.
Osoba, se kterou jsem tam byl, odešla ven po schodech.
Já jsem šel také ven.
Byl jsem v lomu polodrahokamů. Byla to šedá skála, ale na hranách vypadala jako nějaký opál nebo tak něco... (byly tam takové ty bílé kuličky obsypané menšími kuličkami). A já jsem si posteskl, že už se tu netěží. Chtěl jsem kámen...
Byl tam spolužák a něco mi říkal. Pod námi, uvnitř skály, byly slyšet zvuky, jak někdo "doloval" kámen...
Když jsem se pak podíval na zem, byl tam krystal Ametystu. Sebral jsem ho ,byl nádherně fialový. A najednou jich tam byla spousta, spousta ametystů. A já je sbíral, dokud jsem jich neměl plné kapsy...

Vím, že potom jsem ještě někde byl a měl jsem ty kameny v kapse.... ale už nevím kde a co se dělo dál...

Občas mám pocit, že sny jsou opravdu úžasné. Škoda, že si je nepamatuju celé. Ty příběhy... Zvláštní příběhy... A zvláštní pocity..

A je to tak živé...

Občas mám pocit, že sen je víc skutečný než to, co žiju každý den... a taky se s podobným pocitem budím... s pocitem, že minulý den byl naprosto zbytečný a promrhaný...

Krásné sny

grey.t
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pamatujete si sny?

Ano 30% (3)
Jen trochu... 40% (4)
(Bohužel) ne 30% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama