Nadpis (velice nápaditý) napovídá o tom, že budu psát o ničem maskujícím se za konev čaje (resp. čajovou konvičku čaje, ale čaj už v ní není, protože než jsem začal psát článek, tak jsem čaj vypil).
Konev čaje je čistě můj autorský výmysl, ale Došla Pára Tramtará je výmysl zajímavého hudebního uskupení (dua) Two Voices.... Ale pro stávající situaci se hodí perfektně :D
Inu jde vlastně oto (teda o to, ale nechci to mazat), že nemám inspiraci. A nemám páru o čem psát. Nemám šajna.... prostě nevím, řečeno normálně.
Ale když už jsem začal psát nový hlubokomyslný článek, mohl bych v něm pojednat o svých optimistických víkendových oddechových úvahách (jen tak na začátek uvedu, že jedna se týkala HCN a druhá se uvažovala na hřbitově).
Jako snílek od přírody sním o všem. A sním i o smrti, to hlavně díky tomu, že jsem depresivní od přírody. (Co všechno já od té přírody nemám!)
No a tak jsem tak snil a přišla na mě depka. Na to existuje klasická rovnice (chemická):
Sň + Dpk -------(za přítomnosti sporého světla a depresivní hudby)----> Sebevražedné úvahy.
Jen pro doplnění vysvětlím - Sň = snění, Dpk = depka, a sebevražedné úvahy jsou látka bezbarvá, těkavá a prudce jedovatá, ne však smrtelně (to snad jen kdyby mě nějakou divnou náhodou napadlo je realizovat, to se ještě nestalo, takže jsem vlastně jen teoretický sebevrah, kterému nehrozí riziko uskutečnění těchto svých hrůzných představ).
No a tak jsem uvažoval. A jako velký fanda KCN (věděli jste, že kyanid draselný, KCN, cyankáli, má na facebooku svojí stránku? Spadá do kolonky Jídlo a pití. Proč mi to přijde komické? :D) jsem uvažoval, jak nejlépe získat KCN.Nakonec jsem praktikoval své naučené znalosti z chemie, biologie a používání internetového vyhledavače a zjisti, že KCN učinkuje pomalu. Minuty.... pfff, kdo by chtěl umírat minuty! HCN, ale, učinkuje rychle, jen vteřiny.... vteřiny sou fajn, ty sou rychlý.... Ale problém! HCN se nedá sehnat! Zjistil jsem jen, že vzniká při hoření molitanu.... a tak jsem uvažoval, že bych teda použil nakonec KCN, zjistil, že ve vlhkém prostředí za přítomnosti CO2 tvoří HCN.... ale to by bylo moc práce.... to by se mi nelíbilo, takže žádnou literární postavu neusmrtím (ano, nerealizuji své myšlenky na sobě, ale na různých literárních postavách, mnou vytvořených.... díky rychlé smrti jsou mé povídky většinou maximálně jednu stránku dlouhé). No a tak na mě padla depka z toho, že se nemůžu otrávit HCN... jedině KCN, ale to je pomalejší, a já se přece nebudu trávit nějakým náhražkem! Na to mám moc cti :P
No, tak přemýšlím, jestli napíšu kyanidovou povídku, nebo ne.... asi ne, ale jeden nikdy neví, depka se tím krásně ničí :P
No.... nakonec jsem došel k závěru, že musím žít, a tak jsem šel žít nejúspornějším způsobem - civěl jsem do monitoru (člověk by nevěřil, jak vypatlávající to je!).
A najednou byl večer... tak jsem šel spát.
A v neděli jsem šel na hřbitov! Chtěl jsem fotit andělíčky a navštívit dědu... Dědu jsem navštívil a pak jsem fotil andělíčky, ženy s věncem, bez věnce, s kytí, bez kytice... s růží, bez růže... ženy skrčené a truchlící, ženy které nebyly ženy, ale muži (ale vypadali jako ženy, jenže neměli prsa). Bohužel dlouhý čas trávený čuměním na hroby se mi dostal pod kůži a přišla na mě tíživá drtivá depka (vážně, smrt není legrace, zjistil jsem to....).
A tak jsem přišel na nejúžasnější teorii svého života.
Tedy.... no... ona je zase inspirovaná jinými teoriemi, ale jedna teorie je ryze moje!
1) Jak se připravit na smrt? Životem.
K tomuto bodu je nutné podotknouti, že když se celý život budeme chystat na smrt, tak se jí nakonec budeme bát. Když budeme celý život žít, tak zažijeme vše, co budeme chtít, a pak zemřeme pokojně (slyšeli jste přece o těch lidech, co řekli, že všechno viděli, zažili co chtěli, a teď můžou umřít, ne?).
Takže prostě - nejdůležitější na smrti je ten život.
2) Co je po smrti?
Nevím.... ale asi to nebude nebepekloráj....
3) Co až umřu já? Nic jsem ještě nezažil. Proboha! Můj život je čistě promrhanej! Jak jsem mohl?! Já musím žít! A ne umírat!!!
4) Jsem zapomněl, ale snad si vzpomenu u 5)
5)... vzpomínám... jistě! Život je krátký... našel jsem hrob ženy, co umřela ve třiceti devíti. Nechtěl bych umřít tak brzo. Já si vůbec nedovedu představit, co bude, ale já chci umřít minimálně v osmdesáti. Pak jsem si vzpomněl na starší lidi. Jim je přes padesát, přes šedesát.... řeknou si: "teď mi zbývá s trochou štěstí třicet let života... proboha! Já žiju padesát/šedesát let, a je to taková chvilka!"
Nehráblo by vám z toho? Mě jo! Občas mám chu´t nikdy nebýt starý.... ale jindy...! :D
6) Sebevražda bývá považována (podle něčího výroku) za odvahu před smrtí, ale strach před životem...
Tomuhle tématu se budu věnovat ještě jednou, protože tato má teorie si zaslouží více prostoru a úcty a lepší nadpis...
Ono prostě.... když se zabijete, může to být, protože se bojíte žít a nebojíte se umřít.... ale schválně... kolikrát je v pozadí, za oponou, obava tahající za nitky. Obava z nepřipravenosti na smrt. Hlas, co říká: "Když se zabiješ teď, budeš připravený, odejdeš důstojně, a pak už tě to nebude muset zajímat..." Chápete to? Prostě... když vám je dvacet, je asi normální bát se smrti.... A ten strach z té nepřipravenosti... z toho, že opustíte svět ve chvíli, kdy nebudete moct.... to je fakt příšerná věc... Pro mě je opravdu asi z tohohle důvodu sebevražda tak sympatická... (Ano, musím se tématu sebevraždy věnovat). Prostě odejdu připraven. A zvolím si, jak. Nebude to v rukou osudu, ale v rukou mých.... Tyjo, je to děsivý, ale přijde mi to dost pravdivé....
No, nejdůležitější poznatek, co jsem si z místa odpočinku spousty hnijících kdysilidských těl... (ona to už asi těla ani nejsou, spíš něco hnusnýho) a z místa uskladnění spousty popelu, je ten, že nejdůležitější věc v životě je žít. TO je na prvním místě. To je mé poslání. Největší poslání všeho živého je žít....
Paradoxně mě to napadlo na místě, které je vázáno ke konci života....
No a jen malá perla na závěr: Já chci být rozprášen... Nejlépe všude, nebo ve Stonehenge, nebo na Vyšehradě, nebo do Vltavy... nebo na chalupě ve starkočském lomu...
PS: Pokud vám článek přijde depresivní, upozorňuji vás, že není. Nikdy své úvahy nemyslím zas až tak vážně.
Váš milovaný
grey.t