Jednou, kdysi dávno, v zašlých časech temnoty a smutku jsem bezduše brouzdal po youtube, skákal z videa na video, nenaplněn, nezasažen melodiemi, které jsem nacházel... A pak jsem, asi náhodou, narazil na The other side, od kapely Sirenia. A tak to začalo.... Sirenia nakoukla pootevřenými dveřmi do mého života.... a časem těmi dveřmi prošla...
Dřívě to byla opravdu jen písnička The Other Side, kterou jsem poslouchal... Jen ta a žádná jiná.... Učarovala mě svým klipem a příjemným zvukem... prostě mi zrovna padla do noty.
No a pak jsem se vydal na pátrání po dalších písničkách. A skákal jsem sem a tam, neustále neuspokojen. Nic se tehdy nemohlo vyrovnat The Other Side.... dokud jsem nenarazil na Save me from myself a Seven sirens and a silver tear... Velice pomalé a nemetalové písničky, které mě oslovily asi nejvíc.... Na Seven Sirens and a SIilver Tear mám jednu nádhernou vzpomínku.... byl jsem venku se psem a vracel se domů, lilo jak z konve... a foukal do toho vítr, silný a ledový. Kapky deště spíš než padaly létaly vodorovně.... A já jsem šel, jen lehce oblečen.... a promočený na kost. A ledové kapky na mě dopadaly jako jehly a smývaly z mé mysli všechnu špínu. Ten okamžik byl emotivně nejledovější zážitek v celém životě.... I když v zimě mrznu na kost, tahle zima byla mnohem silnější a živější. A z depky se stala úleva.
A pak přišla éra Sister Nightfall... Tehdy jediná tvrdší (aspoň z mého pohledu... pro někoho to je sračka :D) písnička, co jsem poslouchal. A tam začala ta pravá cesta za objevením Sireniy (Sirenie.... bůh ví, jak se to skloňuje).... Poslouchal jsem teda The Other Side, Sister Nightfall, Seven Sirens and a Silver Tear a Save Me From Myself. Ale v mobilu jsem měl tři alba: At Sixes And Sevens, An Elixir For Existence a Nine Destinies and a Downfall. A občas jsem je poslouchal.... A pak zase upadli v zapomnění. Zanořily se někam hluboko a daleko do paměti mého počítače a v mobilu (používám ho jako MP3, MPtrojku nemam :D) jsem měl spíš folkověji laděnou hudbu (Omnia, Loreena McKennitt, Joanna Newsom....), Cranberries, a Within Temptation.
A teď, po dlouhé době, přišla éra famózního návratu ve velkém stylu. Sirenia nejenže se vrátila do mého mobilu, ale stala se jednou z mnou nejposlouchanějších kapel. Tak jednou za týden naplní skladby z At Sixes And Sevens a An Elixir For Existence můj playlist, který se pak přehrává více než jednou. Nine Destinies and a Downfall naopak už tolik nemusím... 13th Floor nemam, a teď dávám "druhou šanci" The Enigma of Life.... První (velice rychlý) poslech mě zklamal, ta hudba už je prostě odlišná od prvních dvou alb.... Ale nakonec jsem se překonal, a poslouchám znovu... a ono to není až tak špatné.... Sirenia je prostě skvělá a místo v mém srdci si časem získala. A nejenže zahání depku, ona je i skvělá na běhání (ne že bych snad nějak moc běhal... jen občas prostě tak nějak vyběhnu si zaběhat :D).... A zatímco se spousta dříve oblíbených kapel a interpretů v mém mobilu noří až mezi ty "skladby na příležitostný poslech", Sirenia stoupá a zaujímá jejich místo, mezi oblíbenými, na výsluní.
grey.t
ještě mám ráda od Sirenie tuhle písničku :))
http://www.youtube.com/watch?v=O1puCh06Pc4
a k Seven sirens and a silver tear mám nejradši tohle video ;)...připadá mi hodně výstižný...
http://www.youtube.com/watch?v=hbZ5uv5qznA