Cogito ergo sum = myslím, tedy jsem.... Velice známý citát.... A často zpochybňovaný.... kolik z nás je přesvědčeno, že nemyslí.... já bych řekl, že hodně... i já občas nemyslím, a stejně jsem....
Prostě se mi honí hlavou úvaha o tom, jak tento citát platí a jak by se dal interpretovat... (i když to vlastně není citát, spíš asi tvrzení...)
A tak jsem přemýšlel, myslel (a tedy jsem byl)... až jsem se k něčemu domyslel...
Domyslel jsem se k tomu, že tento citát platí, ale můj pohled na něj je úplně jiný, než ten původní (i když to můžu posoudit těžko, když původní pohled neznám.... ale při prvním pohledu na větu každého napadne, že co myslí, to je, a co nemyslí, to není).
První co mě napadá, když slyším Myslím, tedy jsem, je, že když něco nemyslí, tak to není. Ovšem když něco není, tak to není a nemůže to nemyslet, a dokonce ani myslet... a pokud by se něco uskutečnilo myšlením, pak by to nejdřívě ale někde muselo být a nemyslet, ale i bytí jinde je bytí.... a nakonec jsem usoudil, že takhle to prostě nefunguje...
Navíc... mě (a řekl bych, že i spoustu jiných lidí) napadá dost často, že vlastně nemyslím... že člověk je vlastně program, velice složitý vzorec naprogramovaných myšlenkových pochodů a emocionálních reakcí na vnější stimuly... tedy že člověk sám o sobě jako bytost nemyslí, ale jedná naprosto předprogramovaně a tedy předvídatelně (i když tam asi určitě budou vzorce pro náhodný výběr z několika reakcí)... A když jedná naprogramovaně, nemyslí... a tedy není!
Ale já si nemyslím, že nemyslím... tedy myslím, že myslím... a jsem přesvědčený, že jsem....
To prostě víte, že jste.
A tak mě napadlo, že "myslím, tedy jsem" se může týkat něčeho úplně jiného. A to toho, že člověk je člověkem jen tehdy, dokáže-li o věcech přemýšlet, myslet vlastní hlavou a nenásledovat slepě jako ovečka ostatní. Člověk, který nemá vlastní názor a jenom kopíruje... (což si nedokážu představit, podle mě si každý musí udělat vlastní názor...), vlastně ani není. A není proto, že naprosto zavrhl svou individualitu, svoje já, a obětoval své jáství cizím myšlenkám... Ne člověk, který prostě nemyslí, ale člověk, který myslí stejně jako ostatní, což je projevem jeho nemyšlení - přejímá myšlenkové pochody někoho jiného (a to třeba i ve chvílích, kdy jim plně nerozumí)...
Jsou to slepé ovečky odevzdaně následující pseudo-proroky a sektářské vůdce, mudrce a stařešiny... "Lidé" přejímající cizí ideologii, integrující jí do svého "života", naprosto ovládáni slovy jejich svatého muže (pseudosvatého muže).
Nejedná se tu o náboženské společnosti klasického typu, ale o společnosti (možná spíš sekty), které po svých členek požadují naprostou odevzdanost jejich ideologii, doslovné přejímání vytvořených myšlenek....
Jsem pevně přesvědčený, že člověk může patřit k náboženskému směru, ale musí si na něj udělat názor a přemýšlet o všem, k čemu se hlási, a co víc, rozhodovat se, s čím souhlasí, s čím nesouhlasí a jaký na to má svůj vlastní pohled, svou vlastní interpretaci (samozřejmě s tím, že přijme i fakt, že jeho interpretace nemusí být ta, která vede (v případě náboženství) k té pověstné Jediné Pravdě).
Proto neschvaluji dogmatické církve, které trestají tvorbu vlastního názoru.... ale i když je neschvaluju, nemůžu s tím nic dělat.... Přesně jak se říká v Univerzální uklízečce : "Nemůžeš zabíjet lidi jen proto, že je neschvaluješ!".
Podle mě tedy lidské bytí spočívá ve svobodném myšlení, které se nesvazuje nějakými zákony, aniž by o nich přemýšlelo.... a to se může týkat i fyziky, politiky, evoluce..... ne jen náboženství....
Já se tu teda nechystám vyvracet gravitaci.... věc prostě spadne k zemi a to mi stačí k životu... S evolucí souhlasím, i když s ní moc seznámen nejsem... (prostě mám ten pocit, že tak to je.... člověk nemohl být vždycky, nebo vzniknout jen tak zničehož nic.... lusknutím prstů, podle mě.... musel se z něčeho vyvinout... a má-li to být opice, proč ne, je nám podobná víc, než si vůbec jsme schopni přiznat.... ale popírání evoluce je jasně podmíněno tím, že odmítáme všechno zvířecí v nás, odmítáme naši přirozenou divokost a popíráme naše pudy (ne snad, že bychom je museli poslouchat, ale sami sobě je přiznat snad můžeme.... a když máme chuť někomu rozbít hubu, tak tím, že si budeme tvrdit, že to není pravda, jdeme sami proti sobě....)).
Další možnou interpretací tvrzení Myslím tedy jsem by mohla být interpretace ještě víc vzdálená významu slova myslím. Jde o myšlení ve smyslu vnitřního postupu sebeobjevování, rozvíjení osobnosti, pracování s nevědomím, kultivováním našeho já, konfrontaci s nevědomím...
To už ale snad ani není myšlení.... bez mysli by to ale asi nešlo...
Ale když se vnitřně nevyvíjíme, je naše bytí jen částečné.... protože bytí podle mě spočívá i v uskutečňování toho, co jsme uvnitř, o vedení nás samých k přejetí naší osobnosti, celé... k sejmutí Persony (masky) a přijmutí stínu....
Tak to vnímám....nebudeme-li se psychicky vyvíjet, nebudeme uskutečňovat to, co je v nás (v tarotových kartách by to mohlo znamenat, že blázen nevyužije to, co si nese v ranečku, takže zůstane navždy bláznem, nebo se nevyvine úplně).
V tom také spočívá problém dnešní společnosti: hromadíme majetek a rozvíjíme naší pozici v materiálním světě (což není nic špatného, z mého úhlu pojetí, ale jen pokud to není jediná složka našeho života), aniž bychom rozvíjeli svůj potenciál, uskutečňovali a objevovali vše, co je v nás.... nebo spíš objevovali a uskutečňovali....
Naše společnost je čím dál více koncentrovaná právě na "rat race".... honíme se za penězi, snažíme se šplhat po kariérním žebříčku a po večerech tupě sedíme a zíráme do televize, nebo si v lepším případě čteme.... a to děláme buď úplně bezmyšlenkovitě, a nebo při tom přejímáme myšlenky cizích (alespoň díky bohu myšlenky, se kterými souhlasíme)... Není to případ nás všech, ale většina to asi takhle dělá... vlastně ani nemáme moc na výběr.... pokud nestihneme za polovinu života nahromadit tolik peněz, aby sme z toho pak zbytek života žili a mohli se věnovat rozvíjení našeho nitra.... tak máme prostě smůlu... a pak najednou s hrůzou zjišťujeme, že už je tak nějak pozdě...přichází podzim života, smrt se pomalu, ale jistě blíží, kosu na rameni.... a rozvázným krokem si vykračuje přímo k našim dveřím... a pak najednou "Crrr!" a konec.
No, ale to je trochu depresivní pohled na věc... pesimistický a ne moc dobrý. Když budeme chtít, tak svojí duši rozvíjet můžeme... (to ale podle mě spočívá v tom, že přijmeme sebe se vším všudy - celou naší osobnost, stín, personu, animu, anima.... nás se všemi našimi touhami, pudy, instinkty.... ať už je to zuřivost a nenávist, nebo láska, moudrost a rozvaha.... přijímáme oboje.... jak by řekl náš biolog: člověk je anděl i prase a naším cílem není mrtvé prase, ale okřídlené prase...(možná to nepíšu nejlíp... prostě máme naše prase přijmout a kultivovat ho, ne si hrát bezchybného, prase potlačit a nechat ho chcípat hlady).... )
A poslední interpretace, ta ale není moje, ale našeho biologa: Myslím tedy jsem neplatí, platí: Cítím, tedy jsem. (Protože nemůžeme cítit, že necítíme, ale můžeme myslet, že nemyslíme... ).
Mojí úvahu hodně inspirovala kniha o Jungovi a také myšlenky našeho biologa... a tak trochu vlastní nápady...
Nemyslím, že je to špatná úvaha...
Krátké resumé: Myslím tedy jsem = 1) dělám si vlastní názory, nejsem slepě následující ovce
2) Objevuji sám sebe, přijímám se a rozvíjím se
A možná že ještě důležitější je prostě žít.
Tak co, souhlasíte se mnou? (Nechodí vás sem moc, ale to vám nebrání mi napsat něco pěkného do komentářů :D)
grey.t