Květen 2011

Metro hrůz

28. května 2011 v 21:43 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Miluju sny. Ale někdy jsou opravdu zvláštní... a někdy jsou hrozné... I když zase tak hrozné, zažil jsem takové, po kterých jsem se budil zpocený a se zalepenýma očima. Děkoval jsem bohu, že už se mi nic nezdá...
A pak se někdy člověku zdá sen.... který ukazuje i ty věci, které se normálně neukazují... docela prostě a děsivě.
Bohužel si sny nepamatuju dost na to, abych to vypověděl lépe....
Už to bude pár měsíců, co se mi zdál sen o mě samotném, sen, který mě vyděsil a zároveň uspokojil...
sen o metru, o vraždách... sen, který mě donutil zamyslet se nad tím, čeho jsem opravdu schopný, a co jsem vlastně za člověka...
Sen, o který se pokusím podělit...

Věci budoucí

23. května 2011 v 18:14 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Tak jsem dneska přemýšlel, o čem napsat a napadlo mě napsat malý zasněný článek o tom, kde budu dejme tomu za dvacet let. Pak jsem kouknul na téma týdne a je to historicky poprvé, co mi sedí, a ještě až takhle!
No.... asi všichni víme, že budoucnost je zastřená mlhou, stát se může cokoliv a naše plány stát se moudrým sečtělým kmetem, nebo moudrou babkou bylinkářkou, mohou být zmařený nemoudře rychle jedoucím vozem nedbajícím přecházejících chodců na přechodu pro chodce...
Inu... já mám dva plány do budoucnosti. Jeden je trochu depresivní (jak už tomu u mě bývá, druhý je nereálný (to tak bývá, když u mě něco není depresivního).


Odporník na vztahy

22. května 2011 v 22:58 | Grey.t Dreamer
Máte problémy, je vám divně, život vás trápí a to vše kvůli vztahu? Je tu řešení! Stal jsem se totiž vztahovým odporníkem. Totiž... obdorníkem...odborníkem teda
Ne že bych měl někdy vztah... tedy aspoň ne vztah, který by bylo možné považovat za opravdový vztah...
No... prostě jsem vztah neměl. Ale mám ohromné teoretické znalosti... A přece jen... psycholog taky není magor (i když to už je diskutabilní) a magorům radí... Vlastně jim spíš pomáhá hledat odpověď v sobě samých...
Inu prostě... jste-li můj kamarád nebo kamarádka, a zároveň-li máte problémy se vztahem a napíšete mi-li, pak vám poradím! Vykládám z karet, z run a z kostek, přestože ani z jednoho vykládat neumím! Mám dlouholetou praxi, již na základní škole jsem všem ve svém okolí vykládal ze skleněných kuliček! (ne že by snad něco věštily, ale mě to prostě bavilo, navíc to bylo velice výrazně omezené, ale pro mě naprosto naplňující... aspoň dokud mě to nepřestalo bavit, pak jsem ty kuličky uklidil a od té doby neviděl). No... a taky mám zkušenosti že ;) Ohromné zkušenosti s teorií... Co já toho slyšel!
Ale pár věcí vám poradím....

Sním o štěstí

19. května 2011 v 22:34 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Poslední dny jsou protkány ne moc příjemnými pocity depresí, a jak je už tak nějak mou přirozeností, úplně příšerně se v tom vyžívám. Pitvám depresi nitku po nitce a užírám se tim, že jí mam a jak hrozně nepříjemný to je pocit (ve skutečnosti to není deprese, deprese je takový ten vyprázdněný pocit "nic nemá smysl", tohle je spíš úzkost - stahují se mi vnitřnosti a prochází mnou chladná a nepříjemná bolest, která vlastně ani neni bolest).
No a tak se užírám a užírám.... a zjišťuju, jak se posralo všechno, co se posrat mohlo. Vlastně ne, posrat by se mohla spousta dalších věcí. Je super, že se neposralo všechno :)
No... prostě v jednu chvíli se pak všechno zvrátilo. Moje úzkostí (ano, použil jsem správný výraz pro svůj pocit!) naplněná procházka (výrazná mou "ladnou" chůzí - shrbená záda, sklopená hlava, ruce překřížené před tělem, pevně se tisknoucí na hruď jako bariéra) se po chvíli změnila v neladný úprk před fiktivním nepřítelem.
Ale najednou mě to tak nějak přešlo a já zjistil, že když s tím nic nenadělám, tak s tím nic nenadělám a vlastně se na to můžu vysrat, protože s tím nic nenadělám... a proč bych se teda měl srát s něčím, s čím nic nenadělám? Stejně to k ničemu nepovede. Tak jsem se rozhodl, že prostě mám nějakou úzkost, depku.... a život jde dál a vlastně je to úplně nepodstatné. Teda ono to tak úplně nepodstatné není, ale co s tim mám dělat, když vůbec nevím, jak se s tím vypořádat, odkud to pochází a tak dál?
A tohle je přece jednou hájek snů, a ne křovina depek...

V tónech

18. května 2011 v 19:17 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Co miluju na hudbě.... je to, že se můžu ponořit. Aspoň v té klasické...
Posuďte sami, pokud tedy máte klasiku rádi:

Po chvíli poslechu se můžete úplně ponořit do tónů. U téhle krásné sonáty je to úžasné, protože zde máte jen dva nástroje, jejichž zvuk nesplývá. Housle a klavír k sobě nádherně pasují a přesto má každý z nástrojů jiný zvuk. A když hrají dorhomady, je to nádhera.
A můžete se dokonale podořit do harmonie tónů. Do všech těch detailů, do té souhry, každý tón prožívat a poklidně se pohupovat v křesle, nebo na židli...
Každý tón mnou chvěje a cítím ho. Je to nádhera.

Zrada!

18. května 2011 v 17:50 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Znáte to... obklopíte se lidmi, o kterých předpokládáte, že jsou těmi nejlepšími přáteli. Věříte jim, spoléhate na ně, myslíte, že vás nikdy nezklamou, že budou vašimi přáteli na věky věků, protože to je přece základ přátelství....
Ouha.
Někdy se to nepovede. Asi se rozhodnu za nejlepšího přítele považovat Wolfiho (Wolfganga Amadea Mozarta). Ten nemůže zklamat, protože je už mrtvej, a pokud od něj budu očekávat víc, než už udělal (resp. když budu očekávat, že mezi jeho díly najdu nějakou hudbu, co právě potřebuju), nemůže mě zklamat, protože nemůže už nic udělat a co udělal, to udělal... A veškerá má očekávání zklamou sama sebe.
A ještě je tu samozřejmě pár osob. S jednou počítám, protože pro mě udělala hodně. Možná víc, než sama ví.... A s druhou jsem nějak nepočítal...
No prostě...

Pozůstalost šílenství

17. května 2011 v 20:31 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Stalo se vám někdy, že jste zešíleli? Je to fakt zvláštní pocit. No, ani ne tak zvláštní, jako příšerný. Člověk si myslí, že je magor a že se mu nějaký magoření už vyhne. Přece jenom, když někomu hrabe, už mu hrabat nemůže začít. Včera jsem se přesvědčil, že mi do včerejšího večera nehrabalo. Teď už můžu prohlásit, že jsem zešílel. Nemám na to sice papíry (takže jsem oficiálně úplně normální jedinec), ale přece poznám, že je ze mě úplnej magor!

Konev čaje aneb došla pára tramtará

16. května 2011 v 18:30 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Nadpis (velice nápaditý) napovídá o tom, že budu psát o ničem maskujícím se za konev čaje (resp. čajovou konvičku čaje, ale čaj už v ní není, protože než jsem začal psát článek, tak jsem čaj vypil).
Konev čaje je čistě můj autorský výmysl, ale Došla Pára Tramtará je výmysl zajímavého hudebního uskupení (dua) Two Voices.... Ale pro stávající situaci se hodí perfektně :D
Inu jde vlastně oto (teda o to, ale nechci to mazat), že nemám inspiraci. A nemám páru o čem psát. Nemám šajna.... prostě nevím, řečeno normálně.
Ale když už jsem začal psát nový hlubokomyslný článek, mohl bych v něm pojednat o svých optimistických víkendových oddechových úvahách (jen tak na začátek uvedu, že jedna se týkala HCN a druhá se uvažovala na hřbitově).

Pojednání o modrých flecích a vzhledu blogu

16. května 2011 v 14:56 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Jen tak čistě náhodou mě napadlo, že by někoho mohlo zajímat, proč má blog modré pozadí a na něm divné fleky... Tak se to pokusím objasnit, ale ono to není jasné ani mě...

Pocit

14. května 2011 v 22:26 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Sedím v pokoji, je tu zhasnuto, svítí jenom monitor počítače a lampička u stolu. A z reproduktorů hrají staré vykopávky, hudba, kterou poslouchala moje babička.... A kolébám se do rytmu.
A mám takový zvláštní pocit. Ani smutný, ani veselý. Pocit smíření a klidu. Jakoby všechno bylo, jak má být. A teď to vypadá, že z české scény přejdu k Sinatrovi.
Občas vážně nechápu, proč tohle neposlouchám.... je to takový krásný... klidný, milý. Člověk se může kolíbat a utíkat myšlenkama....

Cogito ergo sum?

10. května 2011 v 21:48 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Cogito ergo sum = myslím, tedy jsem.... Velice známý citát.... A často zpochybňovaný.... kolik z nás je přesvědčeno, že nemyslí.... já bych řekl, že hodně... i já občas nemyslím, a stejně jsem....
Prostě se mi honí hlavou úvaha o tom, jak tento citát platí a jak by se dal interpretovat... (i když to vlastně není citát, spíš asi tvrzení...)
A tak jsem přemýšlel, myslel (a tedy jsem byl)... až jsem se k něčemu domyslel...

Slyšte...

8. května 2011 v 19:55 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro víru a duchovno
Když se procházím po Praze, je až zarážející, kolik lidí se nedokáže zastavit a jen tak poslouchat a užívat si. Zrak je sice skvělý smysl a já si nedokážu představit, jak bych bez něj dokázal žít, ale všechny ty zázraky světa se nemusí jen vidět, dají se i slyšet. A taky čichat....
A tak, když jsem na Vyšehradě, úplně mě vytáčí, že si tam nikdo nevšímá toho, jak v korunách stromů zpívají ptáci a jak dole v "hloubi" (ona to zas taková hloubka není...) šumí stromy a Vltava. Oni neposlouchají, oni jen mluví a mluví... a mluví....
Ale zvuk.... je nádherný


Klesla hvězda z nebes výše....

7. května 2011 v 14:48 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Klesla hvězda z nebes výše
mrtvá hvězda, síný svit
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt
její pláč zní z hrobu všeho
strašný jekot, hrůzný kvíl
kdy dopadne konce svého?
Nikde, nikde, žádný cíl.

Mácha byl génius. Mimochodem, odpusťe případné chyby, psal jsem to podle paměti.... Mácha je snad jediný romantický spisovatel české literatury (tedy spisovatel, který se hlásil k romantismu, nemá to myslím nic společného s romantikou ve stylu Rosemunde Pilcher)... A nejlepší. Jeho Máj je prostě úžasný... A při recitaci veršů z něj mi běhá mráz po zádech...
Ale není to jen o Máchovi...

Já a Sirenia

7. května 2011 v 13:49 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Jednou, kdysi dávno, v zašlých časech temnoty a smutku jsem bezduše brouzdal po youtube, skákal z videa na video, nenaplněn, nezasažen melodiemi, které jsem nacházel... A pak jsem, asi náhodou, narazil na The other side, od kapely Sirenia. A tak to začalo.... Sirenia nakoukla pootevřenými dveřmi do mého života.... a časem těmi dveřmi prošla...

Úplně "úžasný" den čili život mé drahé osoby

2. května 2011 v 23:01 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
A je tu pondělí, kdo by neměl rád pondělky že? Ranní vstávání a cesta do milovaného ústavu zvaného gymnázium.... A pak spousta velice krásných a naplňujících zážitků, jako například úžasná hodina a písemka z matematiky, ze které jsem měl celý den tak velkou radost, že mi to až bylo u pr*ele. No a pak ta úžasná nálada plná skrytých souvislostí...
Kdybych se náhodou dnes nezbláznil, asi bych se z toho velice těžko vzpamatovával... ale asi ne tak těžko, jako se budu vzpamatovávat z toho, že mi asi vážně hrabe...