Původně jsem chtěl napsat článek o něčem jiném, ale celý den prostě narážím na svobodu... je to až neuvěřítelný... a vlastně vůbec nevím, co svoboda je, nedokážu si představit její skutečný rozsah... svoboda... Myslím tu naprostou svobodu, která je víc než skutečností spíš jen pouhým pocitem, ale tak silným, že je skutečnější než všechno, co je opravdové. Najednou na ničem nezáleží, jenom na tom, co je teď, a to je svoboda...
Vždycky jsem svobodě dával zelenou barvu. Možná kvůli tomu, že nejsvobodnější jsem se cítil uprostřed zeleně... prostě někde, kde se otevírala krajina a já se mohl rozhlédnout a nadechnout z plných plic. Tam, kde jsem cítil, že když poběžím dlouho, tak stejně nenarazím na nikoho, jen na přírodu. Žádná auta, žádní lidé.... jen vzduch, země, ptáci, tráva, stromy.... vítr, slunce...
A stejně.... vždycky jsem se musel vrátit a časem, když jsem stále chodil na stejné místo, už jsem tu svobodu necítil... A někdy, bez zjevného důvodu, se cítím svobodný úplně, a nemusím být uprostřed přírody... Buď to přijde samo, nebo to nepřijde.
Zjišťuju, že to tak je vždycky. Všechno buď přijde samo, nebo to nepřijde vůbec, ale když tlačím na pilu, tak to jenom skřípe a nakonec z toho je něco příšerně nucenýho a nepřirozenýho.
To není ta svoboda, kterou bych chtěl. Jde o tu nespoutanost a nečekanost. A tak když člověk prostě narazí na internetu na písničku, tak má pocit, že lítá, a že nic, co tu je, ho neomezuje.
Ano, to je ona. Je úžasná. Poslouchám ji pořád dokola a nemůžu se jí nabažit. Je to jako dotek boha, nebo něčeho takového. Dotek něčeho naprosto nezměrného a nekonečného, co dává pocit nekonečnosti do mého srdce.
Asi to tak je. Nezáleží na těch reálných hranicích. Svobodný jsem jen pokud se tak cítím. A když se tak cítím, nezáleží, jak moc nesvobodný jsem.
Svoboda je prostě pocit, ale pocit, který dává vzniknout nové realitě. Protože právě teď létám vzduchem a cítím vítr, nejsou tu žádné zdi, jen láska, štěstí, volnost, svoboda, a všude kolem je Všechno, Veškerenstvo, Bůh, Matka Příroda, Vesmír... prostě to tu je! A to je ta svoboda.... a víc než zelená je nakonec kříšťálově průzračná.
A proč teda vlastně nežít :) Je to nádhera... bože Matko Přírodo, nekonečná a neskutečná nádhera. A na ničem jiném nezáleží.
Já Svobodu vnímám pro změnu modrou, možná proto, že pro mě neznamená přírodu, ale pouze ten pocit, kdy se můžeš nadechnout z plných plic a pořádně si uvědomit, že žiješ. Ale to, že žiješ neznamená bohužel automaticky, že jsi svobodný :(
Hmmm... Modrá jako nebe, ale zlatá jako klasy obilí, a k tomu všemu sytě irsky zelená všude okolo, protože tak utopicky vypadala ve všech těch snech.
Je to zvláštní náhoda...?
Tulka říká, že svoboda je absolutní nesmysl, kdykoli o ní někdo mluví. Rozhořčilo mě to; taky jsem o ní přemýšlela. On vysvětlil, že v kontextu společnosti. Obvykle lidé mluví o svobodě rozhorleně ve spojitosti s její absencí za komunismu, což mě ze srdce nezajímá, jen stačí, že o tom vím. A to je podle něj ta hovadina. Takže svoboda a náhoda, http://un4given.blog.cz/1008/svoboda, přesně ty barvy, které jsou na první fotce, ale jak tam pak někde vyslizává, svobodu lze chápat z mnoha různých úhlů, stejně jako třeba nevinnost a jiné stejně důležité hodnoty. A já už se tam asi nevrátím.
Já Svobodu vnímám pro změnu modrou, možná proto, že pro mě neznamená přírodu, ale pouze ten pocit, kdy se můžeš nadechnout z plných plic a pořádně si uvědomit, že žiješ. Ale to, že žiješ neznamená bohužel automaticky, že jsi svobodný :(